O průměru

Jednoho večera seděl Alan Croft, student dějin matematiky, u psacího stolu a přemýšlel usilovně nad tématem své seminární práce. Znělo poměrně přitažlivě „Georg Cantor a naše vnímání světa“. Úmyslem vedoucí semináře patrně bylo obrátit pozornost studenta na paradoxy nekonečna nebo na problémy spojené s konstrukcí geometrických „monster“, jejichž prototypem bylo proslulé Cantorovo diskontinuum. Alan však nebyl student ledajaký, jeho názory budily pozornost a provokovaly. Také teď se jeho mysl ubírala poněkud neobvyklým směrem.

Vezmeme interval o jednotkové délce a vyjmeme prostřední třetinu, hlásal návod v učebnici matematiky, dále vyjmeme ze zbylých dvou částí opět třetiny… a tak pokračujeme až do nekonečna.