Ramessovské sluneční hodiny

Život starých Egypťanů závisel na pravidelných záplavách, které přinášely tolik potřebnou vodu na obdělávanou půdu. Z toho důvodu byl pro Egypťany vždy důležitý čas a jeho určování. Je proto pozoruhodné, že nejstarší známé hodiny pocházejí až z 15. stoletá před n. l.

Starověcí Egypťané rozlišovali tři roční období po čtyřech měsících podle přírodního cyklu: záplavu (achet), počínaje vzedmutím Nilu v oblasti Menneferu (dnešní Mít Rahíny) v červnu, pučení (peret) a žně (šemu). Začátek nového roku tedy odpovídal příchodu každoročně se opakující životodárné nilské záplavy, kdy se navíc střední hodnota dní jejího příchodu shodovala se současným východem Síria se Sluncem. A právě východ Slunce měl zásadní význam, neboť znamenal každodenní zrození boha Rea a nastolení směrodatného vesmírného pořádku.

Rok měl dvanáct měsíců po třiceti dnech, takže čítal dohromady 360 dnů. Na závěr roku přidali obyvatelé země na Nilu pět dalších dnů (tzv. epagomenálních), které zasvětili bohům a na jejich počest také v oné době pořádali velkolepé slavnosti. Egypťané si přitom uvědomovali, že jejich kalendář není dokonalý, když se zpožďuje za čtyři roky o celý jeden den. Ačkoli zpožďování narůstalo, svůj kalendář nikdy neposunuli ani neupřesnili. Podle jejich představ kalendář objevili a zavedli bohové a proto jejich „dokonalé“ dílo nebylo možné měnit.