Aktuální číslo:

2021/5

Téma měsíce:

150 let Vesmíru

Krutá smrt sluhy mnoha pánů

„Лес рубят — щепки летят“ (ruské přísloví)
 |  5. 5. 2016
 |  Vesmír 95, 292, 2016/5

Dne 1. listopadu 2006 byl v Barnet General Hospital v severním Londýně přijat k ošetření třiačtyřicetiletý muž. Trpěl akutními zažívacími problémy. Za dvaadvacet dní zemřel. Podívejme se na děsivý příběh ruského agenta Alexandra Litviněnka očima toxikologa.

Alexandr Valterovič Litviněnko se narodil 4. prosince 1962 ve Voroněži v Sovětském svazu. Tomuto státnímu útvaru přísahal věrnost a v rámci tajné služby KGB1) mu od roku 1988 oddaně sloužil jako kontrarozvědčík. Odpovídající uplatnění našel Litviněnko i v tajné službě FSK2) (později FSB)3) Ruské federace. Zde se specializoval na protiteroristickou činnost a na infiltraci do struktur organizovaného zločinu.

Významným milníkem v Litviněnkově životě se ukázalo být jeho seznámení s matematikem, lobbistou a později též mediálním magnátem a poslancem Státní dumy Borisem A. Berezovkym (1943–2013) v roce 1994.

Berezovsky se tehdy stal obětí bombového útoku a Litviněnko tento politováníhodný incident vyšetřoval. Netrvalo dlouho a vztah obou aktérů doznal zásadních změn. Litviněnko totiž začal pro politicky vlivného oligarchu neoficiálně pracovat, což byl stav sice nelegální, ale odpovědnými orgány běžně trpěný.

Částečný úvazek v Berezovského ochrance nijak nezbrzdil Litviněnkův kariérní postup v rámci FSB. Spíše naopak. V roce 1997 byl přeřazen do přísně tajné správy pro boj s organizovaným zločinem. Úkoly, kterými byl pověřován, však byly čím dál častěji na hony vzdálené oficiálnímu poslání bezpečnostních složek státu.

A pak přišel rozkaz zavraždit Berezovského – tedy muže, o jehož bezpečnost se ve volném čase staral. Krize loajality nakonec vyústila v zoufalý čin. Dne 17. listopadu 1998 proběhla v režii agentury Interfax noční tisková konference, na níž Litviněnko ve společnosti tří maskovaných kolegů obvinil své nadřízené z vražedného spiknutí proti několika politicky činným osobám. Následovalo propuštění z FSB, osmiměsíční pobyt za mřížemi a emigrace do Velké Británie. Tajná služba MI64) využila služeb tohoto zkušeného operativce. Pikantním detailem celého příběhu je fakt, že krátce před osudnou tiskovou konferencí se ředitelem FSB stal nynější prezident Ruské federace Vladimir V. Putin. Mimo jiné prý díky intervenci Berezovského.

Nyní vidíte 24 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Toxikologie

O autorovi

Miloslav Pouzar

Prof. Ing. Miloslav Pouzar, Ph.D., (*1973) vystudoval Fakultu chemickotechnologickou na Univerzitě Pardubice. Zde se nyní v Ústavu environmentálního a chemického inženýrství zabývá zejména nedestruktivní prvkovou analýzou pevných vzorků a ekotoxikologií nanomateriálů a přednáší toxikologii. Popularizaci historie toxikologie se věnuje i ve volném čase. Je autorem knihy Kalich hořkosti.
Pouzar Miloslav

Doporučujeme

Jaké to je být fanouškem

Jaké to je být fanouškem

Dan Bárta  |  3. 5. 2021
Jsem ročník 1969. Poprvé jsem uviděl Vesmír na stole v kuchyni u svého spolužáka z gymplu v půlce osmdesátek. Na mou nejapnou otázku, jestli „jede...
Složitá jednoduchost virů

Složitá jednoduchost virů uzamčeno

Ivan Hirsch, Pavel Plevka  |  3. 5. 2021
Místo tradičního redakčního rozhovoru tentokrát nabízíme dialog virologů dvou generací a odlišných specializací, Ivana Hirsche a Pavla Plevky.
Časy Vesmíru

Časy Vesmíru

Tomáš Hermann  |  3. 5. 2021
První číslo Vesmíru vyšlo 3. května 1871, časopis tedy letošním květnovým číslem slaví 150. narozeniny. Při cestě do jeho historie můžeme za...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné