K prodeji západní literatury u nás

1966:

Ve Státním nakladatelství technické literatury v pražské Spálené ulici byla koncem roku 1965 otevřena pozoruhodná výstava rozmanitých oborů vědecké, technické i umělecké literatury, vydané západními institucemi a nakladatelskými firmami. Jednotlivcům (= soukromníkům) bylo možno si zde zakoupit, resp. objednat západní literaturu za kurs 1 dolar USA = až 29 Kčs. Tedy prakticky kurs tuzexový. Tím byla vědecká a odborná literatura kapitalistického světa postavena na úroveň luxusního zboží. Vědecká literatura však nesmí být u nás postavena na tuto úroveň.

Mnohem vhodnější řešení v dnešní přechodně nepříznivé situaci zahraničního obchodu by bylo přiznat každému vědeckému (nebo uměleckému aj.) pracovníku právo koupit si alespoň jednou za určité období (3–5 let?) jednu cizí knihu v průměrné hodnotě 10 dolarů, avšak za kurs $ = 15 Kč! Poukázky by mohla přidělovat a evidovat například Komise vědeckých pracovníků při ÚRO, nebo jednotlivé vědecké nebo vědecko-technické společnosti apod. K nákupu větších děl by však mělo být umožněno spojování podílů několika osob ke společnému vlastnictví. Tím by se omezil nákup na nejpotřebnější literaturu a navíc by se umožnila koordinace nákupů v rámci pracovních kolektivů jednotlivých ústavů a institucí. Domnívám se, že podobné řešení by mohlo být přijatelné jak pro ministerstvo zahraničního obchodu a ministerstvo financí, tak i pro naše vědecké pracovníky.

R. Rost (Vesmír 45, 116, 1966/4)

2016:

V době (zatím ještě stále poměrně) otevřených hranic, svobodného přístupu k informacím, bezproblémově fungující distribuční sítě, internetových knihkupectví a on-line plateb (o sílícím hnutí Open Access nemluvě) se snadno zapomíná (a mladším ročníkům těžko věří), jaké potíže museli před padesáti lety řešit vědci, když se chtěli dostat k zahraniční odborné literatuře. (Jen dodejme, že ÚRO byla zkratka Ústřední rady odborů.)

-ov-