Slavní pacienti

Dennodenně se stovky anonymních dobrovolníků po celém světě účastní farmaceutického a lékařského výzkumu. Většina z nich skončí přinejlepším jako pár řádků tabulky v elektronické příloze vědecké publikace. Několik málo se jich ale nachomýtne i ke skutečně přelomovým okamžikům a jejich jméno a životní příběh pak vstoupí do historie vědy. Připomeňme si nyní několik takových případů, často dojemných.

Průlomová operace

Vezměme si třeba první úspěšnou transplantaci srdce, jež proběhla 3. prosince 1967 v Groote Schuur Hospital v Kapském Městě. [1] K té byl třeba nejen tým doktora Christiaana Barnarda, ale v příhodnou chvíli i vhodný dárce (pětadvacetiletá Denise Darvallová) a příjemce (čtyřiapadesátiletý Louis Washkansky). Na jedné straně tak stál postarší Washkansky, původem litevský Žid po třech infarktech, na druhé nebohá Denise, kterou předchozího odpoledne přejel opilý řidič, když se s matkou vypravila do cukrárny pro dort. Matka byla mrtvá na místě, Denise ještě převezli do nemocnice, kde ale oživovací pokusy selhaly kvůli nevratnému poškození mozku. Tragická zpráva pro zbytek rodiny Darvallových se zároveň stala mimořádnou příležitostí pro doktora Barnarda a nadějí pro pana Washkanského.

Na druhý den obletěly svět fotografie usměvavého Washkanského, který se po devítihodinové operaci probudil z narkózy s novým srdcem. Náhradního orgánu ani nového postavení celebrity si však neužil ani do Vánoc. Ze strachu, že tělo transplantát odmítne, nasadili lékaři Washkanskému příliš silná imunosupresiva, která oslabila jeho obranyschopnost natolik, že nakonec podlehl zápalu plic. Důležité varování pro všechny následovatele.

Šťastnější budoucnost čekala desetiletého Jonathana van Wyka, který získal Denisinu ledvinu. Přestože taková transplantace už tou dobou nebyla nikterak průlomová, pozornost místních médií přece jen vzbudila. Orgán bělošky byl totiž voperován „barevnému“ chlapci, což v tehdejší Jihoafrické republice vyvolalo určité pobouření.