Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Podivné, ale fascinující druhy Nového Zélandu

 |  4. 2. 2016
 |  Vesmír 95, 70, 2016/2

Řada ostrovních druhů má neobyčejnou životní historii, která se vyvíjela během milionů let izolace; zářným příkladem jsou druhy Nového Zélandu. Bohužel tak jako mnoho dalších patří zejména tyto organismy mezi vážně ohrožené druhy. Přestože je stále co objevovat kolem jejich neobvyklých životních strategií.

Dactylanthus taylorii, v jazyce Maorů „pua o te reinga“, v překladu podzemní květina, označována také jako dřevěná růže, je rostlina bez listů, kořenů či schopnosti fotosyntézy. Živí se paraziticky, živiny a vodu čerpá z kořenů stromů, na které je napojena. Začátkem podzimu se kolem hostitelských stromů objevují podivné hnědorůžové květy, jež produkují velké množství nektaru, čímž lákají opylovače. Donedávna byl jediným známým opylovačem nelétavý netopýr mystacina novozelándská (Mystacina tuberculata). Studie fosilizovaných exkrementů neboli koprolitů z roku 2012 však odhalila, že rostlina měla dříve i jiného netypického opylovače. Jednalo se o nočního nelétavého papouška – Kakapa sovího (Strigops habroptila). Výzkum odhalil, že přes 900 let starý trus kakapa obsahoval právě pyl Dactylanthus taylorii, z čehož vyplývá, že tento papoušek konzumoval nektar, čímž také opilovával rostlinu. Kakapo patří mezi kriticky ohrožené druhy, jeho populace dosahovala v roce 2012 pouhých 126 jedinců. Podobně jako kakapo, zmenšila se i oblast výskytů „dřevěné růže“, a to na 4 % původního areálu. Jelikož se donedávna nevyskytovali na žádné společné lokalitě, mutualistický vztah mezi nimi zanikl. V roce 2012 však bylo 8 jedinců kakapa reintrodukováno na Malý bariérový ostrov, kde se tyto druhy znovu potkávají. Po několika stovkách let je tak šance na obnovu tohoto vztahu. V letošním roce (2015) byly nainstalovány fotopasti, které se snaží odhalit, zda se v minulosti ztracený vztah podařilo znovu oživit.

Takových pro nás skrytých vztahů může existovat nespočet a studium koprolitů je jednou z cest, jak tyto ztracené ekologické vztahy rekonstruovat. Některé ekologické interakce totiž mohou být klíčové pro úspěšné přežití druhu. Tyto informace tedy mohou posloužit pro záchranu druhů v dlouhodobém horizontu, tak aby dané druhy jen nepřežívaly, ale skutečně žily a byly nezávislé na lidské péči.

http://dx.doi.org/10.1111/j.1523-1739.2012.01931.x

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Tereza Holicová

 

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...