Paměti měšťana

Pro území České republiky existuje několik desítek velmi cenných deníkových ego-dokumentů, které přenášejí vnímavého čtenáře přes hranice času až do stovky let vzdálených dřívějších prostředí. K faktografickým pracím tohoto typu bezesporu náleží i Paměti krupského měšťana Michela Stüelera. Z původního rozsahu Stüelerem napsaného „Gedenkbuch“, který zahrnoval období 1615 až 1656, se dochovaly pouze záznamy z let 1629 až 1649. Tuto část, podle opisu historika Rudolfa Knotta (1861–1912), přeložil z němčiny a úvodními studiemi, vysvětlivkami a rejstříky opatřil historik Regionálního muzea v Teplicích Jan Kilián.

V případě Pamětí Michela Stüelera jistě významnou úlohu sehrála skutečnost, že hlavním zdrojem středověkého a raně novověkého blahobytu tehdejšího hornického města Krupky se stala těžba zdejších mimořádně vydatných ložisek cínu. Podnikavý krupský měšťan Michel Stüeler (1583–1656) byl však nejenom koželužským mistrem, bergmistrem a majitelem zemědělské půdy, ale po určitou dobu i polesným, úředníkem městské samosprávy (majícím např. i pravomoc trestat některé přestupky šatlavou), obecním starším, dohlížitelem na dodržování měr a vah, krupským faktorem, spoluzakladatelem literátského bratrstva v Krupce a vedl dokonce i školu pro dívky.

Zápisy ve svých Pamětech každého nového roku zahajoval obměňovanou prosebnou modlitbou: „Pomáhej Bůh Otec a Bůh Syn a Bůh Duch svatý. Amen. Kéž milý, znovu zrozený Ježíšek, Jezulátko dá a nadělí mě a mým blízkým, všem zbožným křesťanům, blažený, pokojný, radostiplný, klidný, rovněž veselý, svěží a zdravý nový rok, a ať dá a poskytne mé domácnosti a obživě, mému řemeslu a také mému úřadu a službě, i úřadu obecního staršího svou milost, bohaté laskavé požehnání, rovněž tak ať skrze svatého Ducha dá a udělí mému psaní a úřadování moudrost a rozum na těle i na duši, zde pomíjející a tam věčnou. Amen. Amen. Amen.“