Můry versus netopýři

Vzájemný vztah mezi netopýry a můrami není právě idylický. Ačkoliv hmyz opanoval vzdušný prostor včetně toho nočního o poznání dříve, netopýři mají momentálně jednoznačně navrch a hmyzí hemžení pro ně představuje prostřený stůl. Během milionů let evoluce vyvinuli celou škálu loveckých strategií reflektujících jejich potravní preference, od sběru po zemi lezoucích brouků po „spásání“ vzdušného planktonu v několikakilometrových výškách.

Asi nejznámější strategií je vzdušný lov, při němž netopýr pomocí echolokace či pasivního poslechu vyhledává létající hmyz. Právě proti aktivně echolokujícím vzdušným lovcům vyvinuly můry (čeleď Noctuidae) účinné protiopatření, jež značně zvyšuje jejich šance nestát se položkou na jídelníčku obávaných letounů. Pomocí jednoduchého sluchového orgánu dokážou včas odhalit echolokační signály a zareagovat divokým kličkováním, které jim nezřídka zachrání život. Zatímco například takový netopýr stromový (Nyctalus leisleri) rozpozná kořist na vzdálenost asi 9 metrů, můra jej slyší až z trojnásobné vzdálenosti a je tak proti lovícímu savci ve značné výhodě.