Velryby táhnou na sever
Pod vlivem atmosférických a hydrologických změn [1] posouvají mnohé mořské organismy hranice svého výskytu. Mění se areály1) a druhová složení společenstev, potravní nabídka, četnost původních a nepůvodních druhů. Výhody si zpravidla připisují příchozí druhy, kterým se otevírají nové niky.
Začátkem listopadu se ve fjordech u norského Tromsø objevují keporkakové (Megaptera novaeangliae), kteří zde v posledních šesti letech přezimují. U keporkaků i plejtváků myšoků (Balaenoptera physalus) jde o nový jev, neboť tito kytovci se touto dobou obvykle vyskytují v jižních zeměpisných šířkách, kde se rozmnožují. Co je v zimě do fjordů přivádí, kolik jich je a jak velká jsou hejna jejich rybí potravy?
Jedny z nejnápadnějších změn ve výskytu a četnosti byly zaznamenány u mořských hospodářsky ceněných druhů ryb – sardelí (Engraulis), sardinek (Sardina), huňáčků (Mallotus), šprotů (Sprattus) a sleďů (Clupea). Jsou to pelagické planktivorní ryby, které vytvářejí velké biomasy, a jsou ročně loveny v desítkách milionů tun. Tyto tažné ryby tvoří základ mořských potravních sítí a jsou kořistí pro mnoho predátorů.
Nyní vidíte 11 % článku. Co dál:
O autorovi
Zuzana Sajdlová
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
