Morální kluzký svah očima neurověd

Nepoctivost a podvádění patří ke každodenní zkušenosti našeho světa od oblasti finanční přes politickou scénu až po blízké vztahy. Říká se, že překračování morálních pravidel začíná malými hříchy, které během času narůstají, někdy až do enormních rozměrů. Tuto lidovou moudrost potvrzují čerstvé experimenty Garettovy pracovní skupiny¹⁾ z University College London.

Jednoduché zadání, nastavené tak, že podvod přinesl pokusným osobám zisk na úkor partnera, ukázalo, že po počátečním malém švindlování vedl úspěch takového jednání k jeho eskalaci. Souběžně s tím prokázaly zobrazovací metody, že neuronální kontrolní a poplachové mechanismy upozorňující na lež, na nichž jsou v podstatě založeny detektory lži, postupně oslabují. Je to zejména amygdala, jejíž aktivita klesá úměrně stoupající drzosti vyjádřené velikostí podvodu. Je to jakási emoční adaptace na skutečnosti, které nám jsou přirozeně nepříjemné, jak prokazují studie známé už dvacet let,²⁾ podobně jako si časem zvykáme na nové vjemy až natolik, že je nejprve přestaneme registrovat jako nové, a pak si je neuvědomujeme (tedy vědomě nezaznamenáváme) vůbec.