Brána zvěda

Důležitým předpokladem trvání nerušeného posmrtného života bylo podle představ starověkých Egypťanů zachování těla zemřelého, které mělo bezpečně a „navěky“ spočívat v hrobce. Již ve starověku však mumie zesnulých panovníků, členů jejich rodin a příslušníků společenské elity neochránily ani mastaby s pohřebními komorami umístěnými v hlubokém podzemí, ani monumentální pyramidy, skalní hrobky či důmyslné šachtové hroby. Jejich organizované vylupování dosáhlo vrcholu za vlády posledních Ramessovců ve 12. a 11. století př. n. l. Tehdy se egyptští kněží v thébské oblasti rozhodli zachránit královské a kněžské mumie a tajně je přemístili do hromadných skrýší.

Nejohroženější byly mumie vládců pohřbených během pětisetletého období Nové říše (1569–1081 př. n. l.) v 62 skalních hrobkách v proslulém Údolí králů na západním břehu Nilu naproti dnešnímu Luxoru. Vyloupení a znesvěcení hrobky se ve starověkém Egyptě trestalo smrtí a pachatel byl navždy zbaven možnosti vstoupit do Usirova věčného království. Vábení šperků a drahocenné pohřební výbavy přesto bylo silnější, zvláště v dobách oslabení ústřední královské moci a státní správy, kdy bujela korupce, společenské nepokoje byly běžné a ochrana pohřebišť byla omezená. Podrobnosti se dovídáme ze zajímavého souboru papyrů pocházejících z časů vlády Ramesse IX.¹⁾ a Ramesse XI.²⁾ Obsahují výsledky inspekcí v hrobkách, seznamy zajištěné kořisti i podezřelých a záznamy soudních procesů s vykradači (obr. 2).