Královna je mrtvá, ať žije královna

Většině z nás přijde svět sestávající ze samců a samic, kteří se od sebe více či méně odlišují a společně vytvářejí biologický druh, jako normální a jediný možný. Vědecké opodstatnění převahy pohlavního rozmnožování je však poměrně složité. Klasické pohlavní rozmnožování s sebou vedle nesporných přínosů pro genetickou strukturu a zdatnost potomstva i celých populací nese také řadu zjevných nevýhod. V první řadě je to jeho náročnost, která obnáší vybudování složitých mechanismů jak na buněčné úrovni, tak i v životním cyklu a chování; to vše s cílem úspěšně zkombinovat vlastní genetickou výbavu s geny partnera. V řadě druhé se přidávají rizika plynoucí z hledání a získávání partnera, nesnáze s jeho samotným nalezením a pravděpodobnost predace, parazitace či infekce. Největší obtíží pohlavního procesu je však prostý fakt, že každý z rodičů předává svým potomkům pouhou polovinu vlastních genových variant (alel), a navíc pouhá část těchto potomků (samice) přímo produkuje další potomstvo.

Nejběžnější alternativou, která netrpí nedostatky pohlavního rozmnožování, je partenogeneze čili rozmnožování samic s pomocí neoplozených vajíček. Zdaleka ne všechny druhy schopné partenogeneze se však zřekly sexuálního procesu úplně. Některé se partenogeneticky množí jen v krizových situacích, kdy je nouze o partnera, nebo jen v některých populacích a částech svého areálu. Velmi často se naopak setkáme s druhy, které kombinují výhody obou způsobů rozmnožování a partenogenezi s pohlavním rozmnožováním systematicky střídají. Vznikají rozmanité a mnohdy velmi originální smíšené reprodukční strategie.

Termiti – příklad manželské věrnosti?

Nedávné poznatky změnily naši představu o rozmnožovacích strategiích nejstarších zástupců společenského hmyzu – termitů, a to zejména společensky nejvyspělejší a ekologicky nejúspěšnější skupiny, které se historicky říká vyšší termiti (čeleď Termitidae). Právě tyto druhy většina z nás zná jako stavitele složitých, mnohdy obrovských hnízd, jež mohou být obývána až stovkami tisíc, popřípadě miliony obyvatel. O rozmnožování se zpravidla stará jediný pár pohlavních jedinců, král a královna, kteří po svatebním letu společně zakládají kolonii (proto se jim říká primární král a královna) a žijí doživotně zazděni v královské komoře někdy i deset a více let. Královna za tu dobu dramaticky zvětší svůj objem, stane se obrovskou továrnou na výrobu vajíček a král ji pravidelně oplodňuje. Královský pár vyšších termitů je tedy učebnicovým příkladem striktní celoživotní monogamie. Naše nedávná pozorování však ukazují, že představa doživotní věrnosti jediného páru rozhodně neplatí pro všechny druhy. Některé používají velmi odlišnou strategii a kombinují pohlavní rozmnožování s partenogenezí.