SPOLEČENSKÉ VĚDY • PETR HOUDEK

SOCIOLOGIE

Přechodový rasismus

Odhalit, jak rozšířené jsou v populaci rasistické sklony, není jednoduché. Lze se samozřejmě zeptat lidí, avšak dotazníková šetření jsou velmi nevěrohodná. Respondenti prostě lžou, aby před tazatelem (a sebou samými) vypadali lépe. Mnozí si své vnímání tohoto problému navíc nemusejí vědomě připouštět. Vyvodit rasismus z reálného chování není také vždy jednoznačné. Když v Česku zaměstnavatel odmítne zaměstnat Roma, může to být důsledek jeho upřímného očekávání, že romský kandidát má horší kvalifikaci – a protože není v moci zaměstnavatele důsledně prověřit všechny kandidáty, předsudkem toliko minimalizuje své náklady na nábor. Může jej odmítnout i proto, že si myslí, že jeho zákazníci jsou rasisté a že by jeho obchod přijetím Roma trpěl. To však nemusí znamenat, že nepovažuje Roma za zcela rovnocenného člověka.

Tara Goddardová, Kimberly Barsamian Kahnová a Arlie Adkins uvažovali, v jaké situaci tyto motivy nemusí hrát značnou roli, a zaměřili se na řidiče ve chvíli, kdy mají dát přednost chodci na přechodu. Nechat přejít chodce je pro řidiče okamžitým rozhodnutím a jeho důsledkem je jen malicherné zdržení. Řidič tak názorně demonstruje, jaké jsou jeho skutečné postoje k druhým lidem (je kupř. známo, že řidiči nejčastěji nechávají přejít chodce své věkové skupiny, řidiči dražších aut jsou bezohlednější, chodci se zdravotní vadou jsou obvykle pouštěni atp.). Výzkumníci vybrali jako figuranty tři bělochy a tři černochy, kteří měli ve standardizovaných podmínkách přecházet na přehledném přechodu na široké, byť frekventované silnici blízko Oregonské univerzity v Portlandu. Sledovali, jak se řidiči k různým chodcům budou chovat; místní zákony přitom vyžadují, aby řidič dal chodci přednost.