Jak Egypt přišel o své savce?

Oblast dnešní Sahary prodělala v posledních tisíciletích obrovskou proměnu od savanového prostředí na prostředí pouštní, o čemž se můžeme názorně přesvědčit na různých rytinách a kresbách savanových zvířat (savanové antilopy, žirafy, sloni, nosorožci, hroši) v saharském prostoru. Díky početnosti a přesnosti staroegyptských vyobrazení zvířat máme velmi detailní představu, jak se proměnila savčí fauna v této oblasti. Zde zmiňovaná nová studie se v mnoha ohledech opírá o úžasnou monografii o savcích starověkého Egypta od autorského kolektivu Dale J. Osborn a Jana Osbornová z roku 1998. To, že šlo o proměnu markantní, nám může napovědět sám počet velkých savců (nad 4 kg), které známe z Egypta z pozdního pleistocénu/časného holocénu: 37 oproti dnešním 8. Směrem k dnešku vidíme pokles druhové diverzity, zprvu formou několika schodovitých propadů, v posledních dvou tisíciletích markantního sešupu. Konkrétní posuny poměru mezi býložravci a šelmami proběhly zhruba 5000, 4150, 3500, 3000 a 100 let před dneškem (= rok 1950), tři tato období odpovídají aridizačním výkyvům (5000, 4170 a 3000 let před dneškem). Uvidíme, jestli tuto studii bude následovat nějaká podobná, limitující bude nejspíše počet použitelných dat na tak jemnou škálu. Je třeba se tedy orientovat na civilizace podobně zaměřené na motivy zvířat. (PNAS 111, 14472–14477, 2014/40)