Genetické tajemství hálek
| 3. 9. 2015Genom bejlomorky obilné skrývá překvapivě rozsáhlý arzenál genů pro tvorbu hálek na hostitelské rostlině.
Bejlomorka – obávaný škůdce
Hálky čili cecidie – prapodivné „boule“ či výrůstky na listech, stoncích či kořenech rostlin – přitahují pozornost vědců odedávna. Například slavný italský přírodovědec Marcello Malpighi jim v roce 1686 věnoval samostatné pojednání De Gallis. Hálky samozřejmě neunikly všestranné zvídavosti Charlese Darwina. Celé generace přírodovědců včetně Malpighiho a Darwina byly přesvědčeny, že se hálka tvoří v reakci rostliny na tekutinu, kterou vyloučí do rostlinných pletiv samička s nakladeným vajíčkem. Teprve na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 19. století prokázali přírodovědci H. Adler a M. W. Beyerinck, že množení buněk rostliny a tvorba hálky je výsledkem aktivity larvy, která se z vajíčka vylíhne.
Za více než sto let, jež od Adlerova a Beyerinckova objevu uběhly, zájem vědců o hálky neochabl. Naopak. Dnes je známo více než 13 000 druhů členovců, kteří napadají rostliny a nutí je k růstu hálek.1) Hálkotvorné členovce nalezneme nejen mezi zástupci sedmi různých řádů hmyzu, ale také mezi roztoči vlnovníky. Významně promlouvá do výzkumu vzniku hálek genomika. Početný mezinárodní tým pod vedením Stephena Richardse z houstonské Baylor College of Medicine a Jeffreyho Stuarta z Purdue University ve West Lafayette nyní nahlédl do úžasného arzenálu, s jehož pomocí zajištuje růst hálek na obilí bejlomorka obilná (Mayetiola destructor).