Velká zemětřesení v Nepálu – (ne)jistá budoucnost

Nepálské zemětřesení z 25. dubna 2015, jehož velikost (magnitudo, M) dosáhla hodnoty 7,8, bylo nejsilnějším zemětřesením za uplynulý rok (naposledy M 7,9 u Aleutských ostrovů u Aljašky 23. června 2014, předtím 24. května 2013 hluboké zemětřesení M 8,3 pod Ochotským mořem západně od Kamčatky). To odpovídá dlouhodobé statistice opakovatelnosti zemětřesení o určité velikosti – ta stanoví, že k zemětřesení o síle přibližně M 8,0 dochází na Zemi průměrně jedenkrát ročně.

Zemětřesení je jev, jehož velikost, místo a čas vzniku nelze předpovědět. Lze ale – na základě dlouhodobých pozorování zemětřesení, prováděných již více než 100 let, a geologického a geodetického průzkumu aktivních oblastí – vymezit zóny, kde je vznik silného zemětřesení s ničivým potenciálem v budoucnu nevyhnutelný. Takovými ohroženými zónami jsou prakticky všechna rozhraní litosférických desek, jako např. známý Ring of Fire, oblouk obklopující pacifickou litosférickou desku, ale také rozhraní mezi deskou indickou a euroasijskou. Právě na tomto rozhraní leží Nepál.

Dramatická geologická historie této mimořádné oblasti začala přibližně před 125 miliony let, kdy se indická deska odtrhla od superkontinentu Gondwany a začala se pohybovat k severu směrem k Eurasii. Rychlost, se kterou tento pohyb probíhal, je nejvyšší zdokumentovanou rychlostí litosférické desky v geologické historii. Před přibližně 50 miliony let indická deska do desky euroasijské narazila. Tím začala kolize těchto dvou desek – proces, který probíhá dodnes. V důsledku této kolize vznikla mj. tibetská plošina a nejvyšší pohoří na Zemi, Himálaj. Rychlost pohybu indické desky směrem k severu zůstává i v současnosti úctyhodná; dosahuje 4 až 5 cm za rok.