Slovní popis pachatele a jeho pozdější identifikace

Představte si, že jste byli na pobočce banky v době, kdy se ji pokusil vyloupit lupič s výbušninou v kufříku. Měli jste možnost si pachatele dobře prohlédnout. Po jeho útěku z místa činu vás policista požádá, abyste lupiče popsali. Vy ho co nejpodrobněji popíšete a několik dní nato vám policie zatelefonuje, abyste lupiče přišel identifikovat. Na policejní stanici dostanete – podobně jako v amerických seriálech – za úkol vybrat toho správného z osmi vedle sebe seřazených a podobně vyhlížejících mužů. Povede se vám to?

Psycholog J. Schooler v devadesátých letech ukázal,¹⁾ že dřívějším popisem pachatele jste své šance na úspěšnou identifikaci snížili. Může se to zdát paradoxní, protože intuice i běžná zkušenost říkají, že opětovné vybavení vzpomínky vede k jejímu lepšímu zapamatování. Když na lupiče vzpomínáte při popisování, měli byste si ho pamatovat lépe a poznat jej snáze. Podle Schoolera tomu tak není – verbální popis jakoby „zastíní“ původní vizuální vzpomínku (odtud anglický název verbal overshadowing effect), a když lupiče uvidíte znovu, šance poznat ho je ve skutečnosti menší.