Příliš chvály plodí narcisty

Narcistních dětí v západních zemích přibývá, o původu narcismu toho přitom zatím víme málo. To si uvědomili vývojoví psychologové z několika nizozemských vědeckých institucí, dali hlavy dohromady a vydali se zkoumat. Autoři studie dlouhodobě sledovali 565 holandských dětí ve věku sedm až jedenáct let, kdy se tyto vlastnosti začínají naplno projevovat. A zkoumali rovněž i chování jejich rodičů, neboť dědičnost má na narcismu jen částečný podíl. Ověřovali přitom dvě teorie: zda se narcismus u dětí vyvíjí jako důsledek rodičovského přílišného a nekritického chválení a nadhodnocování, nebo zda je naopak důsledkem nedostatku rodičovské vřelosti (či obojího). Pomocí opakovaných dotazníků zjišťovali, co si o sobě děti myslí, jaké mají sebevědomí, zda se u nich projevují znaky dětského narcismu, posuzovali pak též míru vřelosti či přeceňování potomků ze strany rodičů. Ukázalo se, že právě rodičovské nadhodnocování dětí je největším spouštěčem dětského narcismu. Ubezpečovat dítě, jak je výjimečné a že je nejlepší ze všech, nevede ke zdravému sebevědomí a k pocitům hrdosti na sebe samo, ale právě k přebujelému egu a narcistním sklonům – kteréžto povahové rysy jdou ruku v ruce s agresivitou, násilím, sociálními problémy a poruchami duševního zdraví. Naopak právě rodičovská vřelost v dětech zakládá na zdravé sebevědomí. (PNAS 112 (12), 3659–3662, doi: 10.1073/pnas.1420870112)