Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Prípad miesta posledného odpočinku Richarda III . vyriešený po 529 rokoch

 |  30. 3. 2015
 |  Vesmír 94, 199, 2015/4

V roku 1485, iba dva roky po nástupe na trón, bol Richard III. zabitý v bitke na Bosworthskom poli. Jeho smrť znamenala koniec Plantagenetovcov z Yorku, ako aj Platagenetovcov samotných na anglickom tróne. Zároveň priniesla ukončenie vojny ruží (1455–1485) medzi znepriatelenými klanmi Yorkovcov a Lancasterovcov a nástup Tudorovcov (podporovali červenú ružu, t. j. Lancasterovcov) na ostrovný trón. Richard III. bol okrem toho posledným anglickým kráľom, ktorý padol v bitke. Lokalita s uloženými pozostatkami Richarda III. bola donedávna neznáma, až vďaka zvýšenému úsiliu archeológov a historikov sa ju roku 2012 podarilo objaviť pod jedným parkoviskom v meste Leicester. Do roku 1538 sa na tomto mieste nachádzal františkánsky kláštor, ten bol však na príkaz Henricha VIII. zatvorený a miesto posledného odpočinku Richarda III. časom upadlo do zabudnutia. Podrobné genetické a genealogické analýzy zverejnené v časopise Nature Communications však potvrdili, že pozostatky nájdené v anglickom meste Leicester skutočne patrili Richardovi III., poslednému panovníkovi z dynastie Plantagenetovcov. Autori štúdie zistili aj to, že Richard III. mal takmer určite modré oči (s 96 % pravdepodobnosťou) a s veľkou pravdepodobnosťou (77 %) mal aspoň ako dieťa svetlé vlasy. Je však možné, že mu vlasy časom stmavli – na najstaršom známom zachovanom portréte je Richard III. vyobrazený s tmavšími vlasmi (obraz bol však namaľovaný až 25 rokov po jeho smrti). Z analýzy kostry vyplynulo aj to, že Richard III. utrpel počas bitky na Bosworthskom poli niekoľko závažných sečných poranení hlavy. Celkový charakter zranení nasvedčuje tomu, že anglický kráľ musel tesne pred smrťou prísť o helmu. (Turi E. King, et al., Nature Commun. 5, 5631, 2014 DOI: 10.1038/ncomms6631; Appleby, J. et al., Lancet 385, 253–259, 2014, doi: 10.1016/S0140-6736(14)60804-7.)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyzická antropologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Peter Mikula

RNDr. Peter Mikula, Ph.D., (*1990) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V současnosti působí v Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Zabývá se behaviorální ekologií ptáků z makroekologické a komparativní perspektivy. Od října 2022 do března 2023 působil v rámci Fulbrightova stipendia na katedře ekologie na evoluční biologie Kalifornské univerzity v Los Angeles.
Mikula Peter

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...