Tak zvané nic

Dvacátého května roku 1631 dobyla císařská vojska vedená hrabětem Tillym polabské město Magdeburg. Nastalo mohutné rabování, a když už nebylo co ukrást, tak se začalo vraždit. Masakr v Magdeburgu ohromil celou Evropu. Z 25 000 obyvatel Magdeburgu přežilo pouze 5000. Přežil i Otto von Guericke, který se stal v roce 1646 na dalších třicet let magdeburským starostou. Nebyla to moc klidná léta. Von Guericke však kupodivu při své nepochybně únavné funkci stihl hloubat o ničem. Tedy o prázdnu, o vakuu.

Prázdný prostor zaměstnával přední duchy od antiky. Aristoteles existenci prázdna odmítal: je-li něco „nic“, pak to nemůže existovat. Kromě toho by „nic“ nemělo být smyslově vnímatelné. Von Guericke vzal věc za jiný konec, sestrojil vakuovou pumpu a začal s prázdnem experimentovat. Předváděl nezvonící zvonky, vodu tekoucí odspoda nahoru či zvířátka marně v prázdnu zápasící o život (pár let po třicetileté válce se takové pokusy zjevně snesly a v lepší společnosti byly oblíbené i dlouho potom, viz obr. 1). Do historie se ale von Guericke zapsal především veřejnou show s magdeburskými polokoulemi.

Pan starosta nechal vyrobit dvě bronzové polokoule, které od sebe šly snadno oddělit. Po přiložení začal zevnitř vyčerpávat vzduch vakuovou pumpou. Koule najednou již nešly odtrhnout, a to ani pomocí dvou spřežení, každé o síle osmi koní. To je výmluvná demonstrace smyslové uchopitelnosti prázdna! Průběh experimentu nebyl úplně snadný. Koně byli špatně cvičeni pro hru na přetahovanou. Nebylo proto vůbec snadné přesvědčit šestnáct koní, aby zatnuli kopyta a začali tahat, když to nikam nevedlo.