Pravěká DNA ožívá v bakteriích

Všechny formy pozemského života obsahují dědičnou informaci v DNA. A protože se každým okamžikem bezpočet organismů nejen rodí, ale také zaniká, dostávají se molekuly DNA do životního prostředí, kde se postupně rozkládají. Za příznivých podmínek, jež nenahrávají rozpadu DNA, mohou různě dlouhé a různě poškozené řetězce DNA přežívat i dlouho poté, co se jejich původní nositel odebral na věčnost. Životnost zlomků DNA neobsahujících více než stovku písmen genetického kódu může překročit půl milionu roků.

Co všechno se může s tímto „genetickým šrotem“ stát? To byla otázka, kterou řešil v rámci mezinárodního týmu jako téma své disertace mladý dánský genetik Soren Overballe-Pettersen.

Už dlouho se ví, že si bakterie dokážou osvojit dlouhé úseky cizí DNA, které se vyskytují v jejich okolí. Tímto horizontálním přenosem genů získávají bakterie zlomky DNA, z nichž některé obsahují i více než 10 000 písmen