Mrazivá zima 1928/1929

Dne 11. února 1929 došlo v naprosté většině našich stanic k naměření vůbec nejnižší teploty vzduchu v historii pozorování. Zima 1928/29 zaskočila svým extrémním průběhem, hluboce vybočujícím z trendu více než tří předchozích desetiletí.

Arktické „deus ex machina“

Poslední souvislá studená epizoda malé doby ledové totiž odezněla již v letech 1887–1897. Ostatně právě vzhledem k této skutečnosti působila asociace vysokého bělostného sněhu, jako přirozená realistická součást našich zimních krajin malé doby ledové vytvářená celou plejádou našich umělců – od Karla Jaromíra Erbena, Mikoláše Alše až po Ignáta Hermanna a Karla Čapka – spíše jen jako umělecká fikce.

Působivé kouzlo idylicky sněhobílých krajin a zasněžených českých vesniček konce malé doby ledové zůstavil především malíř Josef Lada. Stačilo ale, aby se narodil o pouhých 15–20 let později, to jest mimo poslední výše zmíněnou chladnou epizodu na našem území, aby již neprožíval z patnácti let svého dětství plných jedenáct roků s velmi tuhými zimami. Vždyť František Gellner, jeden z našich nejtalentovanějších básníků, dříve než navždy zmizel v smršti první světové války, napsal již tyto klimatologicky zcela realistické verše:

Divné zimy! Žádný sníh,

jenom tyhle deště!

Ach, trudomyslnost z nich

zmocní se tě ještě…

Z bláta stromy holé ční

v řadách na ulici…

Vývoj klimatu nabýval stále zřetelnější znaky současného malého klimatického optima. Prvý ředitel Státního ústavu meteorologického v Praze Rudolf Schneider o zimě 1928/29 napsal, že neodpovídala všeobecnému po desetiletí převládajícímu teplejšímu rázu počasí. Její výskyt považoval za náhodný a anomální, nicméně přirozený jev.

Zima 1928/29 začala dosti nenápadně. Výraznější ochlazení byla zaznamenávána až koncem první lednové dekády, kdy do střední Evropy po přední straně mohutné tlakové výše se středem nad severní a později nad východní Evropou začal proudit mrazivý kontinentální vzduch. K dalšímu výraznému ochlazení došlo počátkem února. Tehdy se nad Běloruskem vytvořila mohutná tlaková výše, která se spojila s rozsáhlou centrální sibiřskou anticyklonou. Pro další nepříznivý teplotní vývoj na našem území měl však rozhodující význam vznik mohutné tlakové výše nad petrohradskou oblastí. Po její jižní straně k nám od 9. února začal od východu a severovýchodu proudit kontinentální arktický vzduch. 11. února měla tato anticyklona svůj střed nad jižním Finskem.