Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Vivat Academia

Románový hrdina v každém z násJohn Williams: Stoner nakl. Kniha Zlín, Zlín 2015, 282 stran, ISBN: 978-80-7473-304-8
 |  3. 12. 2015
 |  Vesmír 94, 720, 2015/12

Taky vám občas vrtá hlavou, co je za tím, že některý kolega ve vaší práci má energie na rozdávání, druhý o práci spíše mluví a jiný se ani o to nepokouší? Pokud se pohybujete na akademické půdě, mohou se vaše úvahy možná ještě víc zkomplikovat.

Někdo rád přednáší a nerad píše,1) jiný naopak, a někdo zkrátka nedělá rád nic (snad kromě pravidelného docházení do menzy2)). Asi nebudu přehánět, když napíšu, že většina z nás se řadí nebo by se ráda řadila do úplně jiné skupiny, a to konkrétně do té, která ráda učí i ráda píše.3) Ne snad tedy, že by na univerzitě nebylo co jiného do činění, ale tyto dvě činnosti dělají univerzitní prostředí do značné míry unikátní.4) Inu a o tom, a také proč to někomu jde a někomu ne, je kniha Stoner5) Johna Williamse (ale nejen o tom…).

O deset let dříve narozený jmenovec slavnějšího hudebního skladatele sám většinu života v univerzitním prostředí strávil. Jak již to v anglosaském prostředí bývá, nebylo to v rodném Texasu, ale v Missouri. Na začátku knihy uvádí, že Missourijskou univerzitu pozměnil jak věcně, tak historicky. Z životopisu autora, který zemřel v roce 1994, je však znát značná autentičnost a znalost prostředí. A to je právě to, co by akademického našince mohlo velmi zaujmout, i když se hlavní hrdina zabývá literaturou a ne třeba biologií. V USA byl Stoner po reedici označen časopisem New Yorker za Největší americký román, o kterém jste nikdy neslyšeli.

Protože nejsem spisovatel, tak bych si na ochutnání dovolil ukázku z rozpravy mezi Stonerem a jeho dvěma přáteli, jejíž význam se pak nese celou knihou: Zamysleli jste se někdy, pánové, nad skutečnou podstatou univerzity?, ptá se jeden ze Stonerových přátel. A zároveň i částečně odpovídá: Je to útočiště – zotavovna pro neduživé, přestárlé, nespokojené a jinak nekompetentní typy. […] To my jsme univerzita… A poněkud sebekriticky doplňuje: Není tu pro studenty, pro nezištnou snahu o nabytí vědomostí… Skoro nakonec ještě přičiní špetku o tom, proč někdo na univerzitě působí a jiný ne: To my udáváme krok a sem tam někoho obyčejného přijmeme mezi sebe. A na úplný závěr něco, co již vážně přehnal: Nikomu neubližujeme, tvrdíme, co se nám zachce, a jsme za to placení…

Jen dodám, že naše prostředí se od anglosaského zcela jistě liší a podobnost je tedy čistě náhodná. Navíc Williams nechává, snad i trochu škodolibě, takto drze promlouvajícího hrdinu zemřít v první světové válce u Château‑ -Thierry. Zatímco osud dalších dvou přátel sleduje až do pádu jediné Stonerem napsané knihy z rukou do ticha místnosti.

Nemohu si pomoct, ale několik paralel se sebou samým a svými kolegy se mi povedlo najít. Zároveň musím napsat, že se s nimi Williams popasoval tak, že na některé kolegy již nebudu hledět tolik skrz prsty – a kvůli některým zkrátka omezím návštěvy v menze. Přeji příjemné čtení a třeba se dočkáme vydání i dalších Williamsových knih.

Poznámky

1) V tomto úryvku hlavně ve smyslu střípků poznatků databázovaných na Web of Science.

2) V tomto úryvku ve smyslu vysokoškolského stravovacího zařízení, označovaném na mojí alma mater jako menza, zatímco klub prudce inteligentních lidí se označuje jako Mensa.

3) Z pohledu vedoucích pracovníků univerzity by bylo zajisté ideální, kdyby se oboje vykonávalo výborně (abychom zachovali dekorum univerzitního hodnocení).

4) Třeba schůzovat a vyplňovat formuláře lze kdekoliv jinde.

5) Kniha vyšla prvně v roce 1965, ale v roce 2003 se dočkala v USA reedice a letos vyšla ve čtivém překladu Jiřího Popela i u nás.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Jakub Horák

Doc. Jakub Horák (*1979) vystudoval lesnictví a ekologii na České zemědělské univerzitě. Na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze se zabývá především biologickou rozmanitostí.
Horák Jakub

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné