Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Vivat Academia

Románový hrdina v každém z násJohn Williams: Stoner nakl. Kniha Zlín, Zlín 2015, 282 stran, ISBN: 978-80-7473-304-8
 |  3. 12. 2015
 |  Vesmír 94, 720, 2015/12

Taky vám občas vrtá hlavou, co je za tím, že některý kolega ve vaší práci má energie na rozdávání, druhý o práci spíše mluví a jiný se ani o to nepokouší? Pokud se pohybujete na akademické půdě, mohou se vaše úvahy možná ještě víc zkomplikovat.

Někdo rád přednáší a nerad píše,1) jiný naopak, a někdo zkrátka nedělá rád nic (snad kromě pravidelného docházení do menzy2)). Asi nebudu přehánět, když napíšu, že většina z nás se řadí nebo by se ráda řadila do úplně jiné skupiny, a to konkrétně do té, která ráda učí i ráda píše.3) Ne snad tedy, že by na univerzitě nebylo co jiného do činění, ale tyto dvě činnosti dělají univerzitní prostředí do značné míry unikátní.4) Inu a o tom, a také proč to někomu jde a někomu ne, je kniha Stoner5) Johna Williamse (ale nejen o tom…).

O deset let dříve narozený jmenovec slavnějšího hudebního skladatele sám většinu života v univerzitním prostředí strávil. Jak již to v anglosaském prostředí bývá, nebylo to v rodném Texasu, ale v Missouri. Na začátku knihy uvádí, že Missourijskou univerzitu pozměnil jak věcně, tak historicky. Z životopisu autora, který zemřel v roce 1994, je však znát značná autentičnost a znalost prostředí. A to je právě to, co by akademického našince mohlo velmi zaujmout, i když se hlavní hrdina zabývá literaturou a ne třeba biologií. V USA byl Stoner po reedici označen časopisem New Yorker za Největší americký román, o kterém jste nikdy neslyšeli.

Protože nejsem spisovatel, tak bych si na ochutnání dovolil ukázku z rozpravy mezi Stonerem a jeho dvěma přáteli, jejíž význam se pak nese celou knihou: Zamysleli jste se někdy, pánové, nad skutečnou podstatou univerzity?, ptá se jeden ze Stonerových přátel. A zároveň i částečně odpovídá: Je to útočiště – zotavovna pro neduživé, přestárlé, nespokojené a jinak nekompetentní typy. […] To my jsme univerzita… A poněkud sebekriticky doplňuje: Není tu pro studenty, pro nezištnou snahu o nabytí vědomostí… Skoro nakonec ještě přičiní špetku o tom, proč někdo na univerzitě působí a jiný ne: To my udáváme krok a sem tam někoho obyčejného přijmeme mezi sebe. A na úplný závěr něco, co již vážně přehnal: Nikomu neubližujeme, tvrdíme, co se nám zachce, a jsme za to placení…

Jen dodám, že naše prostředí se od anglosaského zcela jistě liší a podobnost je tedy čistě náhodná. Navíc Williams nechává, snad i trochu škodolibě, takto drze promlouvajícího hrdinu zemřít v první světové válce u Château‑ -Thierry. Zatímco osud dalších dvou přátel sleduje až do pádu jediné Stonerem napsané knihy z rukou do ticha místnosti.

Nemohu si pomoct, ale několik paralel se sebou samým a svými kolegy se mi povedlo najít. Zároveň musím napsat, že se s nimi Williams popasoval tak, že na některé kolegy již nebudu hledět tolik skrz prsty – a kvůli některým zkrátka omezím návštěvy v menze. Přeji příjemné čtení a třeba se dočkáme vydání i dalších Williamsových knih.

Poznámky

1) V tomto úryvku hlavně ve smyslu střípků poznatků databázovaných na Web of Science.

2) V tomto úryvku ve smyslu vysokoškolského stravovacího zařízení, označovaném na mojí alma mater jako menza, zatímco klub prudce inteligentních lidí se označuje jako Mensa.

3) Z pohledu vedoucích pracovníků univerzity by bylo zajisté ideální, kdyby se oboje vykonávalo výborně (abychom zachovali dekorum univerzitního hodnocení).

4) Třeba schůzovat a vyplňovat formuláře lze kdekoliv jinde.

5) Kniha vyšla prvně v roce 1965, ale v roce 2003 se dočkala v USA reedice a letos vyšla ve čtivém překladu Jiřího Popela i u nás.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Jakub Horák

Doc. Jakub Horák (*1979) vystudoval lesnictví a ekologii na České zemědělské univerzitě. Na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze se zabývá především biologickou rozmanitostí.
Horák Jakub

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...