Aktuální číslo:

2019/7

Téma měsíce:

Zpětná vazba

Mladé laboratorní rodičky versus staré invazní matky

 |  3. 12. 2015
 |  Vesmír 94, 668, 2015/12

Slunéčko východní (Harmonia axyridis) nabízí vědcům jedinečnou příležitost porovnat dopady domestikace (umělého chovu za účelem využití jedinců pro biologickou kontrolu škůdců) a biologické invaze do nového prostředí na klíčové vlastnosti organismů související s jejich reprodukcí. Francouzští vědci si dali tu práci a spočítali téměř milion vajíček (z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že i počítání pouhých desetitisíců vajíček je docela nuda) vyprodukovaných 240 samicemi H. axyridis původem z osmi různých populací. Dvě populace pocházely z původníhoareálu rozšíření druhu v jihovýchodní Asii, dvě byly dlouhodobě laboratorně chovány (cca 100 generací), dvě reprezentovaly severoamerické invazní populace (cca 60 generací od počátku invaze) a poslední dvě invazní populace z Evropy. Evropské invazní populace byly v době vzorkování cca 25 generací staré a vznikly zkřížením severoamerických populací s jedinci uniklými ze sadů, kam byly nasazeny laboratorně chované populace. Ukázalo se, že laboratorní slunéčka začínají s reprodukcí nejdříve, ale žijí kratší dobu než slunéčka z původních a invazních populací. To ve výsledku vede k podobnému počtu vajíček vyprodukovaných během života laboratorní samice jako u samic z původních populací (cca 3000). Oproti tomu invazní populace (zejména ty severoamerické) se vyznačují déle trvajícím obdobím reprodukce, což vede k navýšení jejich reprodukčního potenciálu. Za život jsou severoamerické invazní samice schopny vyprodukovat v průměru 5000 vajíček (ty nejplodnější až 8000 vajíček). Vypadá to, že H. axyridis byla velkou šířkou své ekologické niky a svým vysokým reprodukčním potenciálem předurčena k roli problémového invazního druhu a tato její predispozice byla selekcí během invaze dovedena téměř k dokonalosti. Nutno podotknout, že v případě dostatku potravy je mortalita během preimaginálního vývoje relativně nízká, protože H. axyridis není oblíbeným cílem predátorů a její imunitní systém úspěšně odolává útokům různorodých patogenů. Alespoň se malé děti procvičí v počítání, když naše nejběžnější velké slunéčko bude mít devatenáct teček místo pouhých sedmi. (Nature Communications 6, 7268; doi: 10.1038/ncomms8268)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Michal Knapp

 

Doporučujeme

Kip Thorne a gravitační vlny

Kip Thorne a gravitační vlny

Jana Olivová, Martin Uhlíř  |  8. 7. 2019
Co nového o vzniku a vývoji vesmíru mohou prozradit gravitační vlny? Jak se bude vyvíjet budoucnost jejich měření? Pomohou zodpovědět zatím...
Puška, pyžamo a sbírka básní

Puška, pyžamo a sbírka básní

Petr Květina, Jan Rendek  |  8. 7. 2019
Ostrov Nová Guinea byl na konci 19. století politicky rozdělen mezi tři evropské velmoci. O východní část se přetahovalo Německo s Velkou...
Megalodon versus supernova

Megalodon versus supernova uzamčeno

Tomáš Petrásek  |  8. 7. 2019
Katastrofa, která ukončila druhohory a s nimi existenci všech větších zvířat (přes 25 kg) i řady těch menších, je nejznámější z velké pětky...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné