Mladé laboratorní rodičky versus staré invazní matky

Slunéčko východní (Harmonia axyridis) nabízí vědcům jedinečnou příležitost porovnat dopady domestikace (umělého chovu za účelem využití jedinců pro biologickou kontrolu škůdců) a biologické invaze do nového prostředí na klíčové vlastnosti organismů související s jejich reprodukcí. Francouzští vědci si dali tu práci a spočítali téměř milion vajíček (z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že i počítání pouhých desetitisíců vajíček je docela nuda) vyprodukovaných 240 samicemi H. axyridis původem z osmi různých populací. Dvě populace pocházely z původníhoareálu rozšíření druhu v jihovýchodní Asii, dvě byly dlouhodobě laboratorně chovány (cca 100 generací), dvě reprezentovaly severoamerické invazní populace (cca 60 generací od počátku invaze) a poslední dvě invazní populace z Evropy. Evropské invazní populace byly v době vzorkování cca 25 generací staré a vznikly zkřížením severoamerických populací s jedinci uniklými ze sadů, kam byly nasazeny laboratorně chované populace. Ukázalo se, že laboratorní slunéčka začínají s reprodukcí nejdříve, ale žijí kratší dobu než slunéčka z původních a invazních populací. To ve výsledku vede k podobnému počtu vajíček vyprodukovaných během života laboratorní samice jako u samic z původních populací (cca 3000). Oproti tomu invazní populace (zejména ty severoamerické) se vyznačují déle trvajícím obdobím reprodukce, což vede k navýšení jejich reprodukčního potenciálu. Za život jsou severoamerické invazní samice schopny vyprodukovat v průměru 5000 vajíček (ty nejplodnější až 8000 vajíček). Vypadá to, že H. axyridis byla velkou šířkou své ekologické niky a svým vysokým reprodukčním potenciálem předurčena k roli problémového invazního druhu a tato její predispozice byla selekcí během invaze dovedena téměř k dokonalosti. Nutno podotknout, že v případě dostatku potravy je mortalita během preimaginálního vývoje relativně nízká, protože H. axyridis není oblíbeným cílem predátorů a její imunitní systém úspěšně odolává útokům různorodých patogenů. Alespoň se malé děti procvičí v počítání, když naše nejběžnější velké slunéčko bude mít devatenáct teček místo pouhých sedmi. (Nature Communications 6, 7268; doi: 10.1038/ncomms8268)