Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

In uno versum

Vesmír 94, 531, 2015/10
 |  3. 12. 2015
 |  Vesmír 94, 665, 2015/12

Náležitý a spravedlivý úvodník 2015/10 připomíná zásluhy zesnulého Radima Palouše o vznik CTS a kladný vztah k transdisciplinaritě obecně (právě tak náleží nemalá část zásluh Jiřímu Fialovi a Petru Vopěnkovi; je zvláštní, že všichni tři mušketýři nedávno zesnuli – štěstí, že Vesmír připouští poukazy k souvislostem transdisciplinárním, nikoliv však transcendentálním…). Na mě si už patrně stěží kdo pamatuje: nezanechal jsem ani průlom do transdisciplinarity, nepřispěl jsem k zplození nové disciplíny, ba ani k zvýšení impaktového faktoru této nesporně nejvýznamnější univerzitní instituce.

Ježto jsem byl shodou okolností občas „při tom“, dovoluji si doplnit viditelné a nahlédnutelné úspěchy CTS několika dalšími, neviditelnými, a tudíž zá‑zračnými přínosy této instituce. Prvním zázrakem už bylo, že moudré odborníky odpovídající ideálu vůbec nalezl a že vytvořili trvale udržitelné společenství – ať už negativní či pozitivní selekcí. Jeho realismus naplnil i druhý zázrak: že vědci jeho týmu opravdu přestali filosofy pokládat šmahem za pábitele a přesvědčili se, že to se závaznou pravdou myslí právě tak vážně jako oni, kteří zase ztratili v očích těch druhých status fachidiotů. Víc než zteřelé lávky a zbořené můstky nebylo možno očekávat: to, co IMH skromně označuje za ideál, bylo objektivně nemožné od samého počátku, přes nejlepší vůli, která v CTS panuje. Už na počátku se samovolně/instinktivně oddělily dvě skupiny, tzv. vědců a tzv. filosofů. (Přesně tak jako dle líčení Basila Hileyho na poválečné transoceánské fyzikální party.)

Pro sebe jsem si odnesl i další velký poznatek, rovněž neviditelný, a tudíž také nepublikovaný a tedy bez impaktu. Vědci a myslitelé obývají každý svůj svět, který vzájemně nesdílejí a i s naším společně obývaným lidským světem mají zanedbatelný průnik. Exempli gratia: náhodou jsem byl přítomen na IMH zmiňovaném seriálu přednášek CTS na téma čas. A ježto jsem rozuměl příspěvkům z obou stran, využil jsem výhod podvojné perspektivy – a nestačil jsem se divit! Nenašel jsem jiný důvod než zvyk jazykové homonymie, dokládající, že obě strany mluvily (domnívaly se vypovídat) o tomtéž. Dnes již dokážu onen (až příliš obvyklý) „transdisciplinární paradox“ pochopit: zatímco vědci mluvili o jednorozměrné měřitelné fyzikální veličině, ti druzí měli na mysli mnohostrannou a neustále prožívanou zkušenost.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Filosofie

O autorovi

Jan Pravda

 

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné