Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

In uno versum

Vesmír 94, 531, 2015/10
 |  3. 12. 2015
 |  Vesmír 94, 665, 2015/12

Náležitý a spravedlivý úvodník 2015/10 připomíná zásluhy zesnulého Radima Palouše o vznik CTS a kladný vztah k transdisciplinaritě obecně (právě tak náleží nemalá část zásluh Jiřímu Fialovi a Petru Vopěnkovi; je zvláštní, že všichni tři mušketýři nedávno zesnuli – štěstí, že Vesmír připouští poukazy k souvislostem transdisciplinárním, nikoliv však transcendentálním…). Na mě si už patrně stěží kdo pamatuje: nezanechal jsem ani průlom do transdisciplinarity, nepřispěl jsem k zplození nové disciplíny, ba ani k zvýšení impaktového faktoru této nesporně nejvýznamnější univerzitní instituce.

Ježto jsem byl shodou okolností občas „při tom“, dovoluji si doplnit viditelné a nahlédnutelné úspěchy CTS několika dalšími, neviditelnými, a tudíž zá‑zračnými přínosy této instituce. Prvním zázrakem už bylo, že moudré odborníky odpovídající ideálu vůbec nalezl a že vytvořili trvale udržitelné společenství – ať už negativní či pozitivní selekcí. Jeho realismus naplnil i druhý zázrak: že vědci jeho týmu opravdu přestali filosofy pokládat šmahem za pábitele a přesvědčili se, že to se závaznou pravdou myslí právě tak vážně jako oni, kteří zase ztratili v očích těch druhých status fachidiotů. Víc než zteřelé lávky a zbořené můstky nebylo možno očekávat: to, co IMH skromně označuje za ideál, bylo objektivně nemožné od samého počátku, přes nejlepší vůli, která v CTS panuje. Už na počátku se samovolně/instinktivně oddělily dvě skupiny, tzv. vědců a tzv. filosofů. (Přesně tak jako dle líčení Basila Hileyho na poválečné transoceánské fyzikální party.)

Pro sebe jsem si odnesl i další velký poznatek, rovněž neviditelný, a tudíž také nepublikovaný a tedy bez impaktu. Vědci a myslitelé obývají každý svůj svět, který vzájemně nesdílejí a i s naším společně obývaným lidským světem mají zanedbatelný průnik. Exempli gratia: náhodou jsem byl přítomen na IMH zmiňovaném seriálu přednášek CTS na téma čas. A ježto jsem rozuměl příspěvkům z obou stran, využil jsem výhod podvojné perspektivy – a nestačil jsem se divit! Nenašel jsem jiný důvod než zvyk jazykové homonymie, dokládající, že obě strany mluvily (domnívaly se vypovídat) o tomtéž. Dnes již dokážu onen (až příliš obvyklý) „transdisciplinární paradox“ pochopit: zatímco vědci mluvili o jednorozměrné měřitelné fyzikální veličině, ti druzí měli na mysli mnohostrannou a neustále prožívanou zkušenost.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Filosofie

O autorovi

Jan Pravda

 

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné