Život, vesmír a vůbec na EPSC

Život

Největší mediální ohlas z letošních příspěvků vzbudilo oznámení Alfreda McEwena, Lujendry Ojhy a kolegů o kapalné vodě jako příčině periodicky se objevujících stružek na svazích Marsu, tzv. recurring slope lineae (RSL). Nacházení vody na Marsu jsou sice „staré zprávy“ a o tomto původu RSL se spekulovalo již delší dobu, nicméně jde o první poměrně spolehlivý nález tekoucí kapalné vody na povrchu planety. Plánované sondy budou na rozdíl od mise MRO schopny pozorovat RSL v různých částech dne, což by mělo pomoci přesněji určit množství vody a příčinu jejího výskytu – jde zejména o kondenzaci vodní páry, která se v malém množství vyskytuje v atmosféře Marsu, nebo spíše o tání podpovrchového ledu?

K jakýmkoli tvrzením o životě na Marsu, které objev tradičně v různých kruzích vzbudil, má současný stav poznání značně daleko, nehledě na to, že menší periodické množství vody silně obohacené chloristany a chlorečnany – ty by mohly být i příčinou vzniku RSL, jelikož jsou silně hygroskopické a mohly by na sebe vázat vodní páru z atmosféry – se nezdá být právě oázou, přinejmenším ve srovnání s jinými hypoteticky astrobiologicky zajímavými oblastmi Marsu. Velice zajímavé, byť méně mediálně úspěšné, byly i další příspěvky o rudé planetě, týkající se například původu starších koryt či možných relativně mladých vulkanických kuželů – to vše už si však žádá podrobnější samostatný článek.

Přímo astrobiologická sekce patřila spíše mezi slabší části konference, s velmi nevyrovnanou kvalitou příspěvků. Vedle několika vyloženě podivných zároveň obsahovala i jedny z nejzajímavějších, a to zejména v oddílu o obyvatelnosti planet. Tam Lena Noack představila model podmínek v mořích oceánických planet, v jejichž hlubinách dochází ke vzniku vrstvy vysokotlakého ledu, pod nímž by ovšem za určitých podmínek mohla existovat další vrstva kapalné vody v kontaktu s horninovým podložím. Společně s přednáškami Baptista Journauxa, Gaela Chobleta a Gabriela Tobieho v dalších