Vysadit tapíry na Borneo?

Tapíři jsou učebnicovým příkladem vikariantního rozšíření (původní souvislý areál se rozpadl na několik areálů menších) – na konci třetihor se vyskytovali v mnoha oblastech Eurasie a Severní Ameriky, po vymírání zůstali jen v jihovýchodní Asii a pak ve Střední a Jižní Americe (takových případů JV Asie vs. Amerika bychom našli více – třeba aligátoři, velemloci). V průběhu pleistocénu bychom na velkého tapíra čabrakového mohli kromě dnes obývaného Malajského poloostrova a Sumatry narazit na Jávě, Borneu, v celé Indočíně a velké části Číny. Na Borneu se určitě vyskytovali před 45 tisíci lety, ale několik údajů naznačuje zajímavou možnost přežívání tapírů do 19. a snad dokonce začátku 20. století, patrně ve formě jen trošku menší (taxonomicky neodlišitelné jako poddruh nebo druh), než je současný tapír čabrakový. Pokud se v posledních letech uvažuje o založení dalších záložních populací tapíra čabrakového, některým zoologům se Borneo v kontextu zde zmiňovaných údajů jeví jako dobrá volba. (Int. J. Osteoarch. 19, 491–507, 2009 a Integrative Zoology 8, 95–120, 2013)