Nejlepší na Východě, nejhorší na Západě

Pohrdání seniory, pracovní diskriminace, upřednostňování mladých. Objevuje se ageismus všude, kde narůstá podíl starších lidí v populaci? Nebo v české společnosti obzvlášť?

Negativní pohled na seniory je typický spíš pro země bývalého východního bloku. Na Západě, přestože je tam podíl starších lidí vyšší, své starší spoluobčany přijímají lépe. Tyto země jsou obdařené demokratickým režimem a smýšlením déle.

V čem jsou podle vás kořeny české diskriminace?

V médiích převládají negativní zprávy. A stejně zdeformované jsou zprávy o starší generaci. Když je v televizi řeč o seniorech, provází je vždy obraz jedinců téměř nad hrobem. Přitom seniorská populace je tak různorodá. Všichni víme ze svého okolí, že lidé nad pětašedesát let rozhodně nejsou sešlí stářím, naopak, jsou to velmi často činorodí, pracovití, podnikaví lidé. Ale nám se pořád vnucuje plochý obraz stáří jako nemoci, společenské a sociální zátěže. Ty jsou přitom typické až na sklonku života.

Takových klišé tady bude kolovat bezpochyby víc.

Například se pořád straší rostoucími náklady na zdravotní péči. Fakta přitom dokazují, že se nezvyšují ani tak kvůli seniorům, ale kvůli novým technologiím, drahým přístrojům, diagnostickým metodám, kterých ale využívají lidé všech věkových skupin.

V západních médiích je obraz seniora jiný?

Na Západě se okamžik odchodu do důchodu většinou vnímá jako otevření nové etapy, čas na cestování, pěstování koníčků. Tam se nikdy nehlásalo, že člověku po odchodu do důchodu skončil život, že už není k ničemu potřeba, maximálně na hlídání vnoučat. Ve Francii jsem nezažila, že by se pořád řešilo, kolik nás důchody budou stát a co s námi bude. Je pravda, že tato země je na tom lépe s porodností, ženy rodí průměrně dvě děti, takže je stárnutí populace tolik netrápí.