Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Na co tučňáky přešla chuť?

Chuťové ztráty a nálezy
 |  1. 10. 2015
 |  Vesmír 94, 540, 2015/10

Čínští genetici přečetli dědičnou informaci tučňáka kroužkového a tučňáka císařského. Místo oslav však stáli před otázkou: Přečetli jsme genomy tučňáků kompletně? Anebo nám něco uteklo?

V přečtené DNA chyběly například geny pro vnímání některých chutí. Je to důsledek laboratorní chyby, nebo zbylo těmto ptákům z chuťové palety jen torzo?

Záhada chybějících chutí

O radu požádali Jianzhi „George“ Zhanga. Evoluční biolog působící na Michiganské univerzitě zopakoval analýzy čínských kolegů a přidal k nim i analýzy dědičné informace tučňáků uzdičkových, oslích a patagonských. Nezbylo mu než dát kolegům z Číny za pravdu. Tučňáci jsou s to vnímat jen slanou a kyselou chuť. Ostatní chutě si musí nechat zajít.

Absence genů pro bílkoviny zprostředkující vnímání sladké chuti není u tučňáků nijak překvapivá. O sladkou chuť přišli všichni ptáci poměrně dávno. Možná ji ztratili už jejich dinosauří předci. Ztráta dvou dalších chutí – hořké a umami1) – ale představuje evoluční záhadu.

„Tučňáci se živí rybami, a tak bychom předpokládali, že chuť umami potřebují. Z nějakého důvodu jim ale chybí, a to nás zaskočilo. Je to záhada,“ říká Zhang a spolu s čínskými kolegy nabízí vysvětlení na stránkách vědeckého časopisu Current Biology.2)

Na vině bylo ochlazení

Ke ztrátě genů pro vnímání hořké a umami došlo u předků dnešních tučňáků nejdříve před 60 miliony roků a nejpozději před 23 miliony roků. V tomto poměrně dlouhém období čelili předci tučňáků hned několikrát výraznému ochlazení klimatu. Podle Zhanga stála za ztrátou dvou z pěti základních chutí právě adaptace na chlad.

Při přenosu podnětů z chuťových receptorů pro sladké, hořké a umami na nervový systém sehrává důležitou roli protein Trpm5. Ten ale při nízkých teplotách nepodává dobré výkony. Tak tomu bylo i v zobáku a na jazyku tučňáků hltajících v ledové vodě studené ryby a sépie. Tučňáci mohli tento problém vyřešit změnou v dědičné informaci, která by proteinu Trpm5 dovolila přenášet potřebné signály z chuťových receptorů do nervů i v chladu. Jenže tím by si zadělali na další, ještě vážnější problém. Protein Trpm5 plní v těle další důležité funkce. Podílí se například na vylučování inzulinu. Tuto službu poskytuje za teplot běžných v ptačím těle. Protein adaptovaný na chlad by ale v teple nepracoval a dostával by tučňáka do vážných zdravotních potíží. Evolučně tedy bylo pro tučňáky

Nyní vidíte 36 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyziologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Jaroslav Petr

Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., (*1958) vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi se zabývá regulací zrání savčích oocytů a přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze. Je členem redakční rady Vesmíru.
Petr Jaroslav

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...