Jsou zoologické zahrady Noemovými archami?

Moderní zoologické zahrady mají celou řadu funkcí – chov zvířat, jejich výzkum, vzdělávací aspekt (i ve smyslu, že návštěvníci díky nim získají kladný vztah k zvířatům a přírodě) a podporu ochrany volně žijící přírody (ochrana in situ). Díky chovu ohrožených druhů jsou považovány za Noemovy archy pro globální diverzitu. S ohledem k omezeným kapacitám zoologických zahrad a k počtu ohrožených a kriticky ohrožených druhů by mělo být cílem věnovat se právě těmto druhům – ale bohužel to vždy neplatí. V posledních letech se začínají objevovat studie, které hodnotí ochranářský potenciál zoologických zahrad kritickým okem a zjištění nejsou moc optimistická. Tak například většina moderních zoologických zahrad (vedených v databázi ISIS) chová cca 15 % druhů známých obratlovců, z nichž jen přibližně 23 % je nějakým způsobem ohrožených (kategorie zranitelný, ohrožený, kriticky ohrožených). Dvě třetiny chovaných druhů tedy nepotřebují ochranu. Nejlepší bilanci chovu stran ohroženosti mají kunovci (50 % chovaných druhů je nějakým způsobem ohrožených) a želvy (79 %). Další aspekt souvisí s tím, jestli chováme druhy v dostatečných počtech (pro udržení genetické variability, pro stabilitu chovu) – bohužel pouze 18 % ohrožených druhů má populace vyšší než 250 jedinců. Jiná analýza napříč 550 zoologickými zahradami pro 165 savčích a 228 ptačích druhů ukázala, že savci a ptáci jsou ve srovnání se svými protějšky z volné přírody v průměru větší, méně endemičtí a méně ohrožení. Upřímně řečeno, udávaná čísla jsou v řadě aspektů šokující. Dodejme, že tyto práce nejsou mířené v neprospěch zoologických zahrad, naopak se snaží zlepšit jejich ochranářskou úlohu. Važme si těch zoo, které chovají ohrožené druhy a doufejme, že se bilance bude zlepšovat, neboť v sázce je příliš mnoho. (PLoS ONE 8(12), e80311. doi: 10.1371/journal.pone.0080311, 2013 a Animal Conservation 17, 89–96, 2014)