Podivná stonoha nyní ještě podivnější

Mezi stonožkami patří stonohy k nejoblíbenějším. Jsou velké, často zajímavě zbarvené, náruživí lovci, kteří se chtivě vrhají i na kořist mnohem větší, než jsou sami, ochotně přijímají různou živou potravu – to vše z nich dělá atraktivní obyvatele terárií. Zároveň se sedmi sty druhy v pěti čeledích poskytují i „sběratelům“ příležitost k založení slušné sbírky chovaných druhů. Ne všechny druhy stonoh však jsou lehce dostupné, některé známe jen z několika exemplářů uložených v muzeích. Konkrétně stonoha Edentistoma octosulcatum (česky volně přeložitelné jako bezzuboústka osmirýžná) je jednou z takových záhad. Typový materiál byl sebrán na Borneu v roce 1870, více než století ji žádný zoolog neviděl. Celkově se několik jedinců dostalo do muzeí.

Rodové jméno připomíná, že jejich kusadlové nožky, které mají mohutné drápy s jedovou žlázou, nejsou opatřeny na bázi řadou zoubků. Takové zoubky jsou velmi užitečné pro přidržování kořisti, do níž se stonohy pokoušejí vstříknout jed – proto je všechny (ostatní) stonohy mají. Přestože má edentistoma jedovou žlázu, spekulovalo se, že snad seškrabává z kůry stromů sinice a řasy. (Druhý nález edentistomy byl na kmeni stromu, proto se začalo uvažovat, zda snad není tato stonoha převážně stromová.)