fldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026b

Aktuální číslo:

2026/1

Téma měsíce:

Polární oblasti

Obálka čísla

Testosteron a hodné střevní bakterie chrání před autoimunitami!

 |  17. 7. 2014
 |  Vesmír 93, 391, 2014/7
 |  Seriál: Novinky z imunologie, 10. díl (PředchozíNásledující)

Imunitní systém neustále odstraňuje z našeho těla poškozené nebo více či méně abnormální buňky – například ty, které jsou infikovány nitrobuněčnými parazity. Rozeznává tedy nejen to, co je organismu cizí (např. mikroorganismy proniknuvší do těla), ale i něco, co je de facto organismu vlastní. Na zdravé buňky organismu vlastní však za normálních okolností imunitní systém neútočí – říkáme, že je vůči nim tolerantní.

Mechanismy imunologické tolerance jsou dvojího typu. První, centrální tolerance je založena na tom, že potenciálně autoreaktivní lymfocyty (tedy ty, které by rozeznávaly s vysokou afinitou jakékoli pro ně dostupné autoantigeny) jsou eliminovány během raných stadií svého vývoje – lymfocyty B v kostní dřeni a lymfocyty T v brzlíku (thymu). Pokud se totiž v onom citlivém vývojovém období cokoli silně naváže na specifické antigenní receptory těchto buněk, vyvolá to signály, které spustí sebevražedné (apoptotické) mechanismy a takovéto potenciálně škodlivé lymfocyty buď zahynou, nebo upadnou do hlubokého útlumu.

Mechanismy centrální tolerance ale nejsou dokonalé, a tak je potřeba ještě záložních mechanismů periferní tolerance. Ty jsou založeny hlavně na několika typech regulačních T-lymfocytů (Treg). Těmto buňkám se také říká supresorové nebo tlumivé T-lymfocyty. Poznamenejme však, že podobné tlumivé účinky má i několik jiných druhů imunitních buněk, které tak přispívají k periferní toleranci.

Pokud ovšem mechanismy imunitní tolerance selžou, mohou vypuknout více či méně závažná autoimunitní onemocnění. Ta mohou být způsobována jak autoreaktivními protilátkami [např. myasthenia gravis (autoprotilátky proti acetylcholinovému receptoru), systémový lupus erythematodes (autoprotilátky proti DNA, RNA a histonům)], tak autoreaktivními cytotoxickými (Tc) nebo zánětlivými (Th1, Th17) T-lymfocyty útočícími proti některým zdravým buňkám a tkáním, jako by byly infikované (např. diabetes 1. typu, roztroušená skleróza, chronické záněty tenkého střeva, žaludku nebo štítné žlázy, revmatoidní artritida, lupénka).

Nyní vidíte 30 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Imunologie

O autorovi

Václav Hořejší

Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR, v. v. i., který v letech 2005-2017 řídil a kde je vedoucím oddělení molekulární imunologie, se zabývá povrchovými a signalizačními molekulami buněk imunitního systému. Přednáší imunologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze.
Hořejší Václav

Doporučujeme

Temní architekti tání

Temní architekti tání uzamčeno

Když si prohlížíte satelitní snímky grónského ledovcového štítu, místo oslnivě bílé plochy uvidíte rozsáhlé tmavé skvrny, pokrývající stovky...
Velký příběh malých rozdílů

Velký příběh malých rozdílů

Prvky vzácných zemin se postupně staly klíčovou figurou v geopolitické šachovnici. V žebříčku British Geological Survey z roku 2015 mají nejvyšší...
Jak oddělit (téměř) neoddělitelné

Jak oddělit (téměř) neoddělitelné uzamčeno

Miloslav Polášek  |  2. 2. 2026
Na kraji města Janesville v americkém Wisconsinu, uprostřed kukuřičných polí, stojí rozsáhlý areál firmy SHINE Technologies. V jedné z nenápadných...