Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Testosteron a hodné střevní bakterie chrání před autoimunitami!

 |  17. 7. 2014
 |  Vesmír 93, 391, 2014/7
 |  Seriál: Novinky z imunologie, 10. díl (PředchozíNásledující)

Imunitní systém neustále odstraňuje z našeho těla poškozené nebo více či méně abnormální buňky – například ty, které jsou infikovány nitrobuněčnými parazity. Rozeznává tedy nejen to, co je organismu cizí (např. mikroorganismy proniknuvší do těla), ale i něco, co je de facto organismu vlastní. Na zdravé buňky organismu vlastní však za normálních okolností imunitní systém neútočí – říkáme, že je vůči nim tolerantní.

Mechanismy imunologické tolerance jsou dvojího typu. První, centrální tolerance je založena na tom, že potenciálně autoreaktivní lymfocyty (tedy ty, které by rozeznávaly s vysokou afinitou jakékoli pro ně dostupné autoantigeny) jsou eliminovány během raných stadií svého vývoje – lymfocyty B v kostní dřeni a lymfocyty T v brzlíku (thymu). Pokud se totiž v onom citlivém vývojovém období cokoli silně naváže na specifické antigenní receptory těchto buněk, vyvolá to signály, které spustí sebevražedné (apoptotické) mechanismy a takovéto potenciálně škodlivé lymfocyty buď zahynou, nebo upadnou do hlubokého útlumu.

Mechanismy centrální tolerance ale nejsou dokonalé, a tak je potřeba ještě záložních mechanismů periferní tolerance. Ty jsou založeny hlavně na několika typech regulačních T-lymfocytů (Treg). Těmto buňkám se také říká supresorové nebo tlumivé T-lymfocyty. Poznamenejme však, že podobné tlumivé účinky má i několik jiných druhů imunitních buněk, které tak přispívají k periferní toleranci.

Pokud ovšem mechanismy imunitní tolerance selžou, mohou vypuknout více či méně závažná autoimunitní onemocnění. Ta mohou být způsobována jak autoreaktivními protilátkami [např. myasthenia gravis (autoprotilátky proti acetylcholinovému receptoru), systémový lupus erythematodes (autoprotilátky proti DNA, RNA a histonům)], tak autoreaktivními cytotoxickými (Tc) nebo zánětlivými (Th1, Th17) T-lymfocyty útočícími proti některým zdravým buňkám a tkáním, jako by byly infikované (např. diabetes 1. typu, roztroušená skleróza, chronické záněty tenkého střeva, žaludku nebo štítné žlázy, revmatoidní artritida, lupénka).

Nyní vidíte 30 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Imunologie

O autorovi

Václav Hořejší

Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR, v. v. i., který od roku 2005 řídí a kde je vedoucím oddělení molekulární imunologie, se zabývá povrchovými a signalizačními molekulami buněk imunitního systému. Přednáší imunologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze.
Hořejší Václav

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné