Aktuální číslo:

2021/5

Téma měsíce:

150 let Vesmíru

Testosteron a hodné střevní bakterie chrání před autoimunitami!

 |  17. 7. 2014
 |  Vesmír 93, 391, 2014/7
 |  Seriál: Novinky z imunologie, 10. díl (PředchozíNásledující)

Imunitní systém neustále odstraňuje z našeho těla poškozené nebo více či méně abnormální buňky – například ty, které jsou infikovány nitrobuněčnými parazity. Rozeznává tedy nejen to, co je organismu cizí (např. mikroorganismy proniknuvší do těla), ale i něco, co je de facto organismu vlastní. Na zdravé buňky organismu vlastní však za normálních okolností imunitní systém neútočí – říkáme, že je vůči nim tolerantní.

Mechanismy imunologické tolerance jsou dvojího typu. První, centrální tolerance je založena na tom, že potenciálně autoreaktivní lymfocyty (tedy ty, které by rozeznávaly s vysokou afinitou jakékoli pro ně dostupné autoantigeny) jsou eliminovány během raných stadií svého vývoje – lymfocyty B v kostní dřeni a lymfocyty T v brzlíku (thymu). Pokud se totiž v onom citlivém vývojovém období cokoli silně naváže na specifické antigenní receptory těchto buněk, vyvolá to signály, které spustí sebevražedné (apoptotické) mechanismy a takovéto potenciálně škodlivé lymfocyty buď zahynou, nebo upadnou do hlubokého útlumu.

Mechanismy centrální tolerance ale nejsou dokonalé, a tak je potřeba ještě záložních mechanismů periferní tolerance. Ty jsou založeny hlavně na několika typech regulačních T-lymfocytů (Treg). Těmto buňkám se také říká supresorové nebo tlumivé T-lymfocyty. Poznamenejme však, že podobné tlumivé účinky má i několik jiných druhů imunitních buněk, které tak přispívají k periferní toleranci.

Pokud ovšem mechanismy imunitní tolerance selžou, mohou vypuknout více či méně závažná autoimunitní onemocnění. Ta mohou být způsobována jak autoreaktivními protilátkami [např. myasthenia gravis (autoprotilátky proti acetylcholinovému receptoru), systémový lupus erythematodes (autoprotilátky proti DNA, RNA a histonům)], tak autoreaktivními cytotoxickými (Tc) nebo zánětlivými (Th1, Th17) T-lymfocyty útočícími proti některým zdravým buňkám a tkáním, jako by byly infikované (např. diabetes 1. typu, roztroušená skleróza, chronické záněty tenkého střeva, žaludku nebo štítné žlázy, revmatoidní artritida, lupénka).

Nyní vidíte 30 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Imunologie

O autorovi

Václav Hořejší

Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR, v. v. i., který od roku 2005 řídí a kde je vedoucím oddělení molekulární imunologie, se zabývá povrchovými a signalizačními molekulami buněk imunitního systému. Přednáší imunologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze.
Hořejší Václav

Doporučujeme

Jaké to je být fanouškem

Jaké to je být fanouškem

Dan Bárta  |  3. 5. 2021
Jsem ročník 1969. Poprvé jsem uviděl Vesmír na stole v kuchyni u svého spolužáka z gymplu v půlce osmdesátek. Na mou nejapnou otázku, jestli „jede...
Složitá jednoduchost virů

Složitá jednoduchost virů uzamčeno

Ivan Hirsch, Pavel Plevka  |  3. 5. 2021
Místo tradičního redakčního rozhovoru tentokrát nabízíme dialog virologů dvou generací a odlišných specializací, Ivana Hirsche a Pavla Plevky.
Časy Vesmíru

Časy Vesmíru

Tomáš Hermann  |  3. 5. 2021
První číslo Vesmíru vyšlo 3. května 1871, časopis tedy letošním květnovým číslem slaví 150. narozeniny. Při cestě do jeho historie můžeme za...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné