Ledovce západní Antarktidy z vesmíru

V dubnu začal radar Sentinel-1 z dílny Evropské vesmírné agentury vysílat na Zemi záznamy, které umožňují mimo jiné studovat mocnosti ledovců. Mocnost, resp. kubatura ledovců je klíčovým údajem k tomu, abychom mohli určit, zda je celkové saldo ledovce pozitivní, či nikoli. Jelikož jsou však pozemní měření mocnosti finančně a časově náročná, docházelo do současnosti často ke zjednodušením a příbytek ledovce byl dáván do souvislosti s postupem jeho čela. To ovšem nic neříká o tom, že přibývá i ledové masy. Mnohdy je tomu právě naopak a akcelerace postupu je pouze reakcí na zrychlený přísun ledu ze zdrojové oblasti, který tam však není kryt dostatečným nárůstem ledové hmoty, a ledovec tak vlastně čerpá ze svých rezerv. Podobný scénář se podle dvou nedávno uveřejněných studií dá předpokládat u šesti ledovcových splazů ústících do Amundsenova moře. V jejich podloží nebyly nalezeny žádné překážky, které by rozpadající se ledovce o velikosti Německa mohly udržet na pevnině a zabránit jejich postupnému rozlití do Jižního oceánu. Senzacechtivé údaje o zvýšení hladiny moří hovoří o nárůstu víc než 1,2 metru v důsledku rozpadu ledovců ve výše zmíněné oblasti, korektnější je však hovořit o zvýšení cca 0,25 mm ročně s postupným zrychlením až na 1 mm v následujících staletích. Ještě podstatnější však bude zvýšení hladiny v důsledku termálního rozpínání vody, které je dnes zodpovědné za většinu z ročního 3mm nárůstu světového oceánu. Radar Sentinel ledovce před rozpadem neuhlídá, pomůže však odhalit pozadí přírodních změn a získat čas k přípravě na změny sociální. (Nature, doi: 10.1038/nature.2014.15202)