Globální změny neřídí jen teplota

Teplota jako faktor prostředí je v poslední době nejčastěji skloňovanou příčinou vegetačních posunů pod vlivem globálních změn. Při výzkumech a interpretaci výsledků se často jaksi samozřejmě předpokládá, že při globálních změnách (nejčastěji spojovaných právě se změnou teploty) budou druhy poslušně následovat svou klimatickou niku. U horských druhů je tak možné předpokládat výškové posuny jako důsledek postupného stěhování za optimální teplotou. Přesto existují i alternativní hypotézy, které zvažují i jiné vlivy než jen teplotu. Právě ty se rozhodla zhodnotit studie založená na 114 souborech dat z evropských pohoří, kde se doba sledování vegetačních změn pohybuje od 36 do 100 let.

V každém ze sledovaných pohoří reagují rostlinné druhy poněkud jinak a do hry nezbytně vstupují lokální klimatické podmínky. Přesto lze na základě výsledků studie u 70 % cévnatých druhů potvrdit tendenci k vzestupu horní hranice jejich areálů. A nyní to nejdůležitější: zmíněné rozdílné odezvy v rámci jednotlivých pohoří nejsou způsobeny pouze lokálními změnami teploty. Výsledky totiž naznačují, že do vyšších nadmořských výšek nemusí migrovat pouze rostliny s vyššími nároky na teplotu. Navíc rozsah pozorovaných změn mezi evropskými horskými druhy nekoreluje s velikostí teplotních změn v nejvyšších polohách. Ke slovu tak chtěj nechtěj přicházejí zmiňované alternativní hypotézy. Mezi řídicí faktory výškových posunů druhů může patřit zvýšená depozice dusíku. Existují také vysvětlení zohledňující dodatečnou kolonizaci vyšších nadmořských výšek po malé době ledové. Nutné je zmínit i změny v množství a časovém rozložení vodních srážek během roků či v dostupnosti vody. V neposlední řadě hrají důležitou úlohu jednotlivé způsoby rozmnožování včetně jejich kombinací a biotické interakce, např. v podobě vlivu býložravců. Kvantitu a kvalitu řídicích faktorů, pod kterými dochází k posunům v horské vegetaci, ještě bude nutné upřesnit. Již nyní však víme, že vysvětlovat změny pouze na základě teplotních posunů je hrubým zjednodušením. (Grytnes J.-A. et al.: Global Ecology and Biogeography, doi: 10.1111/geb.12170)