Definitivní podoba vyhynulého „žraloka“ rodu Helicoprion

„Žraloci“ rodu Helicoprion, jejichž fosilie byly nalezeny na řadě míst severní polokoule ve vrstvách sahajících od svrchního karbonu po spodní trias, jsou pro paleontology fascinující záhadou již od konce 19. století. Naprostou většinu fosilií těchto paryb tvoří pouze zuby, umístěné na chrupavčité bázi, stočené do spirály. Celý útvar poněkud připomíná kotouč cirkulárky. Řada hypotéz se pokoušela vysvětlit, k čemu tento útvar za života sloužil a kde se na těle zvířete nacházel. Většinou se soudilo, že šlo o modifikaci spodní čelisti. Některé rekonstrukce však kladly ozubenou spirálu do horní čelisti, na hřbetní nebo ocasní ploutev, popřípadě na jiná místa.

Tým amerických vědců pod vedením paleontologa Leifa Tapanily ze Státní univerzity v Idahu důkladně přezkoumal fosilii helicopriona starou 270 milionů let, nalezenou před více jak půl stoletím nedaleko Salt Lake City. Tato fosilie sestává z ozubené spirály a části lebky. Na základě série snímků, pořízených pomocí počítačové tomografie, byla vytvořena trojrozměrná rekonstrukce, která umožnila podrobný popis lebeční anatomie helicopriona. Ukázalo se, že převážná část spirálového útvaru byla ukryta ve spodní čelisti. Jenom asi dvanáct zubů bylo viditelných. Nová rekonstrukce také dokazuje, že helicoprion nepatřil mezi žraloky, ale byl zástupcem skupiny Euchondrocephali, příbuzné dnešním chimérám (Holocephali). Ikonické fosilie ozubených spirál nesou jen zřídkakdy známky výrazného poškození zubů, které byly dlouhé s vroubkovanými okraji. Autoři studie z toho usuzují, že se Helicoprion živil převážně živočichy s měkkými těly, jako jsou hlavonožci. (Biology letters 9, 20130057, 2013)