Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/9

Téma měsíce:

Chiralita

Obálka čísla

Boj s HIV je i po 30 letech svízelný

 |  17. 7. 2014
 |  Vesmír 93, 441, 2014/7

Po identifikaci viru HIV v roce 1983 se zdálo, že bude snadné vyvinout vakcínu, která by problém AIDS definitivně vyřešila. Do dnešní doby, přes nesmírné úsilí řady vědců i farmaceutických společností, však není k dispozici jediná účinná vakcína. Důvodem je velmi nepřesné kopírování genomu retrovirů, kvůli kterému se v těle pacienta denně vytvářejí tisíce různých mutantních virů. Řada z nich sice není schopna replikace, ale některé z nich jsou naopak rezistentní k vakcínám a dalším lékům vzhledem k pozměněné struktuře mutovaných proteinů. Tyto nové kmeny, necitlivé k inhibitorům, poté v populaci převládnou. Proto se pro léčbu pacientů trpících AIDS aktuálně využívá vysoce účinná antiretrovirová terapie,1) která spočívá v současném použití tří inhibitorů virových enzymů, zejména proteázy, reverzní transkriptázy a nově i integrázy. Tento postup významně snižuje riziko selekce rezistentních kmenů HIV a je nyní jedinou schválenou terapií proti AIDS. Přesto je však nutno pacienty sledovat i v průběhu léčby a změnit kombinaci inhibitorů, narůstá-li množství viru v krvi. Pro dlouhodobě účinnou antiretrovirovou terapii je ale potřebné hledat nové inhibitory, působící i na další kroky životního cyklu retrovirů (viz obr. 1), jako jsou například vnitrobuněčný transport virových proteinů, skládání virové částice a její „pučení“. Zatím však pořád platí, že nejúčinnější ochranou před HIV je prevence. Použitím jakéhokoliv z dostupných inhibitorů HIV totiž nedochází k úplnému odstranění virů z těla pacienta a ty přetrvávají ve formě integrovaného proviru v lidském organismu. Celý genom je totiž vložen do chromozomu infikovaných buněk působením virového enzymu, integrázy. Navíc mají používané inhibitory řadu nežádoucích vedlejších účinků.

Nadějnou strategií by v tomto ohledu mohla být genová terapie cílená na všechny buňky obsahující provirus. Prvním krokem v tomto směru bylo použití tzv. ex vivo genové terapie, upravených při transplantaci kmenových buněk kostní dřeně tak, aby neprodukovaly jeden z povrchových proteinů lymfocytů. Ten totiž slouží jako pomocný receptor nutný pro vstup HIV do buňky, a umožňuje viru tyto cílové buňky imunitního systému, tj. makrofágy a Th-lymfocyty, specificky rozpoznat.

V poslední době se pozornost zaměřuje na hledání dalších terapeutických přístupů včetně inhibice skládání virové částice. K cílenému návrhu inhibitorů tohoto procesu je nutné pochopení proteinových interakcí v částici i podrobná znalost uspořádání a struktury nezralé nebo zralé retrovirové částice.

Nyní vidíte 30 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Virologie

O autorech

Tomáš Ruml

Michaela Rumlová

Doporučujeme

Homochirální život a racemická smrt

Homochirální život a racemická smrt uzamčeno

Tomáš Ovad, Petr Slavíček  |  2. 9. 2024
Saský král Lothar III. zahájil krátce po své korunovaci římským císařem tažení na Sicílii, ovládanou normanským panovníkem Rogerem II. Ačkoli...
Žabí poklad amazonských domorodců

Žabí poklad amazonských domorodců

Pro někoho jde o magickou medicínu prodávanou na internetu, pro domorodé obyvatele Amazonie o cennou surovinu využívanou v tamní medicíně, ale v...
Podvodní ohňostroj

Podvodní ohňostroj uzamčeno

Bioluminiscence, tedy proces produkce a emise studeného světla živými organismy, se může uplatnit v základním výzkumu, v neinvazivním...