Co dokáže o stonožkách prozradit plynový chromatograf?

Mastné kyseliny jsou široce rozšířenými látkami, které se vyskytují v organismech ve značném množství. Jsou hlavní součástí obsahu tukových tkání, jelikož lipidy jsou nejvydatnějším zdrojem energie. Některé mastné kyseliny jsou syntetizovány jen ve specifické skupině organismů, jejich přítomnost v tělech jiných druhů nám proto naznačuje potravní vztah. Mastné kyseliny z potravy obvykle nejsou příliš modifikovány a jsou jednoduše inkorporovány do tukového tělesa ve formě neutrálních lipidů. Proto mohou být tyto kyseliny v rukou ekologů významnou pomůckou pro odhalování potravních řetězců a potravních strategií jednotlivých druhů živočichů.

V půdě existují dva hlavní potravní kanály podle převažujícího biochemického rozkladu opadu – houbový a bakteriový. Zda se toto rozčlenění potravních kanálů odráží i v potravním spektru predátorů, se rozhodli zjistit půdní biologové z Německa při studiu potravních nik čtyř druhů stonožek. Zajímalo je, jak se liší potravní spektrum jednotlivých druhů, zda se mění v průběhu jejich života, během roku a zda se mění v průběhu sukcese celého společenstva. V různě starých bučinách v létě, na podzim a v zimě nachytali stonožky a analyzovali profil jejich mastných kyselin pomocí plynové chromatografie. Analýza se týkala dvou druhů rodu Lithobius a dvou zemivek různých rodů.

Potravní niky dospělců zmíněných čtyř druhů stonožek se sice částečně překrývaly, ale také významně lišily. Oba druhy rodu Lithobius konzumovaly mnohem více agilních chvostoskoků a pancířníků (konzumentů hub). Větší druh také obohacoval svou potravu o roupice a žížaly (které jsou spíše součástí bakteriového potravního kanálu). Tito kroužkovci však byli hlavní součástí potravy větší zemivky, menší zemivka měla mnohem širší potravní spektrum. Tyto na velikosti závisející rozdíly se projevily u jednotlivých druhů i v průběhu životního cyklu. Mladší menší stadia konzumovala podobnou potravu, nicméně nezvládala potravu příliš velkou či pohyblivou. Mladí lithobiové se například zaměřovali spíše na neskákající chvostoskoky podřádu Poduromorpha (kam patří například mákovka), kteří svůj houbový jídelníček významně obohacují bakteriemi.

Kromě změn potravní niky v průběhu života doložili výzkumníci také posun potravní niky dospělých stonožek v průběhu roku. Tato změna byla nejspíše ovlivněna vlhkostí, vyšší vlhkost favorizuje bakteriový potravní kanál, zatímco nižší vlhkost ten houbový. Samozřejmě se však v průběhu roku mění také kvalita a chemické složení opadu. Srovnání mezi různě starými porosty naproti tomu naznačilo, že žádné zásadnější změny potravní strategie stonožek v průběhu sukcese nenastávají. Snad jen spektrum houbových mastných kyselin ukázalo, že během stárnutí porostu se houby v dekompozici stávají dominantnějšími.

Stonožky tudíž stále můžeme považovat za predátory-generalisty. Zároveň se však jejich jídelníček v průběhu roku postupně mění s tím, jak se pro ně jednotlivé druhy potravy stávají dostupnými či naopak nedostupnými. Změny v dostupnosti přitom často souvisejí i s jejich dospíváním a rostoucími loveckými schopnostmi. Starého psa sice novým kouskům nenaučíš, stará stonožka se však naučí lovit i větší a pohyblivější kořist. (Soil Biology and Biochemistry 52, 33–42, 2012; doi: 10.1016/j.soilbio.2012.04.018)