Virtuální evoluce

Co má společného půda Staronové synagogy na Starém Městě pražském, rozkladem páchnoucí laboratoř Victora Frankensteina a nejtemnější kouty naší mysli? Na to, abychom viděli, že lidská posedlost vytvořením umělého života trvá odpradávna, ani nemusíme povolávat bájného golema. Co se týče vědeckých přístupů k této problematice, stačí si stručně připomenout snahy o vytvoření umělého života v průběhu minulého století (viz rámeček).

V polovině druhého desetiletí století jednadvacátého nás nepřekvapí, že lze s většími či menšími obtížemi simulovat téměř jakoukoli stránku fungování živých organismů a jejich společenstev prostřednictvím počítačových modelů. Už méně očividné však je, že takto můžeme simulovat také dost možná nejvýznamnější vlastnost života – evoluci. Přestože je problematika umělého života mimořádně zajímavá ze všech úhlů pohledu, právě evoluční oblast bývá často opomíjená. Neprávem. Historie pokusů o simulaci evoluce je poučná, vzrušující a zdaleka neřekla své poslední slovo.