Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Sladká evoluce

Émile Zuckerkandl (1922−2013) a molekulární hodiny
 |  13. 3. 2014
 |  Vesmír 93, 137, 2014/3

Vůbec prvním proteinem, u nějž byla určena jeho primární sekvence, tj. pořadí jednotlivých aminokyselin, se stal r. 1955 díky práci Fredericka Sangera (viz Vesmír 93, 116, 2014/2) a jeho spolupracovníků inzulin. O tři roky později se spoluobjevitel struktury DNA Francis Crick nadšeně rozvykládal o tom, že informační makromolekuly typu DNA a proteinů v sobě skrývají budoucnost celého oboru. Proteinové sekvence přitom označil za nejjemnější možné vyjádření fenotypu každého organismu a vyslovil naději, že jako takové v sobě nejspíše nesou i většinu informací o jeho evoluci.

V šedesátých letech se proto někteří pionýři rozhodli ukázat, co se dá z této zlaté žíly vytěžit. Určit primární sekvenci proteinu bylo tehdy sice možné, ale rozhodně ne snadné ani levné. V době, kdy několik laboratoří nezávisle na sobě teprve pracovalo na sekvenování lidského a koňského hemoglobinu, si ovšem Francouz Émile Zuckerkandl spolu s čerstvým doktorandem R. Jonesem a nositelem Nobelovy ceny za chemii Linusem Paulingem jen tak cvičně střihl srovnání elektroforetických a chromatografických vzorců hemoglobinu gorily, šimpanze, orangutana, makaka rhesus, krávy, bahníka, sliznatky, máčky a paprskoploutvé ryby rodu Semicossyphus. Na srovnání samotných sekvencí si biologové museli počkat do r. 1967, kdy Američané W. M. Fitch a E. Margoliash srovnali aminokyselinové pořadí u cytochromu c člověka, koně, prasete, králíka, kuřete, tuňáka a pekařské kvasinky. Jejich článek nazvaný Konstrukce fylogenetických stromů se stal klasikou − počet jeho citací se blíží třem tisícovkám.

Vraťme se však k Zuckerkandlovi: Ten se s Paulingem seznámil v roce 1957 a o dva roky později s ním začal spolupracovat na Caltechu (Kalifornská technika). Po zahřívacím kole se oba naplno vrhli do oblasti molekulární fylogeneze a v průběhu několika následujících let formulovali základní principy toho, čemu dnes biologové říkají molekulární hodiny. Ty popisují situaci, při níž je sekvence informačního biopolymeru v průběhu evoluce vystavena vnějším vlivům (mutacím), které ji neustále postupně „přepisují“. Na základě kvantitativní analýzy takových změn u konkrétní molekuly u různých druhů organismů lze pak usuzovat na to, jak moc evolučně vzdálené si porovnávané sekvence (a tedy nejspíš i samy organismy) mohou být. V roce 1965 publikoval Zuckerkandl s nyní již dvojnásobným nositelem Nobelovy ceny Paulingem v časopise pro teoretickou biologii svůj nejslavnější článek, nazvaný Molekuly jako dokumenty evoluční historie. V něm popsali možnosti rekonstrukce fylogeneze na základě porovnávání sekvencí DNA a proteinů.

Émil Zuckerkandl stál u prvních krůčků rozvíjejícího se studia molekulární podstaty evolučních procesů a jistě patří mezi nejvýznamnější biology druhé poloviny 20. století. Molekulární evoluce byla jeho láskou až do samého konce, ačkoliv v posledních letech svého života se věnoval i jiným ušlechtilým tématům, například kritice inteligentního designu. Svůj poslední článek publikoval v roce 2011, dva roky před svou smrtí. Zemřel 9. listopadu minulého roku v úctyhodném věku jednadevadesáti let.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Josef Lhotský

RNDr. Josef Lhotský, Ph.D., (*1986) vystudoval teoretickou a evoluční biologii na PřF UK, kde se zabýval fenoménem symbiózy v evoluci, teorií symbiogeneze a dějinami evolučního myšlení. Přednášel na PřF UK, FSS MU a FF UP. Je autorem knih Symbiotický vesmír: biologický horizont událostí, Úvod do studia symbiotických interakcí mikroorganismů. Nový pohled na viry a bakterie a Sen noci darwinovské aneb O čem se vám v souvislosti s evolucí ani nezdá. V roce 2016 získal cenu nakladatelství Academia za překlad vědecké & populárně naučné literatury.
Lhotský Josef

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...