Jak housenky lezou huseníčku na nervy

Rostliny jsou na pohled poměrně nudná stvoření, postrádající veškerou živočišnou dynamiku. Zrychlené otvírání a zavírání květů nebo kroucení fazolu kolem tyčky sice může vypadat efektně v dokumentárních snímcích, v reálném světě je však k uzoufání pomalé. Dokonce i masožravé rostliny svou kořist povětšinou pouze nudně přilepí a pomalu rozpustí, místo aby se po ní sápaly po vzoru filmové Adély. Proč? Rostlinám schází specializovaná nervová soustava, která by jim pomocí přenosu elektrických signálů umožňovala rychle řídit své pohyby a ve zlomcích sekundy reagovat na změny v okolí. Nebo ne?

Rostliny schopné rychlého pohybu můžeme skoro spočítat na prstech. Z našich lesů známe netýkavky (r. Impatiens) vystřelující do okolí svá semena. Citlivka (Mimosa) zase své lístky sklápí nejenom na noc, ale dočasně i při nešetrném dotyku. Pozorovatelsky nejvděčnější je pak nesporně mucholapka podivná (Dionaea muscipula), výjimečná masožravka, jejíž hrozivé pasti za nebohým hmyzem sklapnou skutečně bleskově. Ani vyspělá nervová soustava nedovolí nebohé mušce uniknout.