Umělá sladidla horší cukru?

V jednom z říjnových čísel časopisu Nature (7521, 181–186) byla publikována pozoruhodná studie, v níž tým izraelských vědců zkoumal u myší vliv umělých sladidel na toleranci ke glukóze. To je parametr, který měří, jak snadno organismus reaguje na příjem glukózy vyplavením inzulinu a transportem glukózy do buněk k dalšímu zpracování či uložení. Snížení schopnosti rychle z krve odstranit přebytečnou glukózu je známkou začínající či plně rozvinuté cukrovky.

U myší vedlo podávání sacharinu, sukralózy či aspartamu k významnému zhoršení glukózové tolerance měřené podle časového průběhu koncentrace glukózy v krvi po jejím podání – po 11 týdnech byl u myší krmených umělými sladidly pozorován podstatně pomalejší odsun glukózy do buněk než u kontrolních myší, přičemž nejsilnější negativní efekt měl sacharin. Tento účinek umělých sladidel však úplně chyběl u myší, které byly zároveň krmeny antibiotiky, což naznačilo, že by za diabetogenním účinkem sladidel mohly být střevní bakterie. Proto vědci provedli transplantaci bakterií ze střev myší krmených sacharinem do myší bez vlastních střevních bakterií, kterýžto přenos vedl ke zhoršení glukózové tolerance pouze v případě bakterií od „dietních“ myší, tedy těch krmených sladidly, nikoli od kontrolních myší.

Analýza střevního mikrobiomu pomocí sekvenace 16S ribozomální RNA pak poskytla další podporu této hypotéze. Příjem sacharinu v potravě vedl k významné změně druhového složení střevních bakterií v porovnání s počátečním stavem i s kontrolními myšmi. Metabolická analýza těch bakteriálních kmenů, jejichž množství stoupá po sacharinu, naznačila, že tyto bakterie dokáží z potravy získat více látek, které mohou být vstřebány a využity jako energetické substráty pro celý organismus. Vědci dále izolovali bakterie z normálních myší, inkubovali je po 9 dní v přítomnosti sacharinu a pak je sondou implantovali do trávicího traktu myší. I v tomto uspořádání zhoršily bakterie vystavené sacharinu glukózovou toleranci ve srovnání s kontrolními bakteriemi inkubovanými bez sacharinu.

Nakonec se tým vědců ještě zaměřil na lidské subjekty. U 381 nediabetiků, kteří se účastnili jiné studie, našli významný vztah mezi příjmem umělých sladidel a známkami zhoršeného metabolického stavu – „sladidláři“ měli vyšší lačnou hladinu glukózy v krvi, vyšší tendenci k tzv. centrální obezitě (poměr obvodu pasu k bokům) a vyšší koncentraci glykosylovaného hemoglobinu. Tento vztah platil i po korekci na index tělesné hmotnosti (BMI). Tyto parametry jsou obvykle spojeny s náchylností k metabolickému syndromu a diabetu 2. typu. Navíc i u zdravých dobrovolníků vedlo podávání sacharinu už po 7 dnech ke zhoršení metabolismu glukózy.

Tyto výsledky poměrně přesvědčivě naznačují, že konzumace umělých sladidel, zejména sacharinu, může mít na obezitu a diabetes spíše negativní účinek, resp. může u citlivých jedinců napomoci jejich vyvolání.