O nesobeckosti vrozené a naučené

I když jsou lidé obecně kooperativnější než jiné druhy primátů, míra jejich spolupráce se značně liší napříč společnostmi. Porozumět příčinám těchto rozdílů může pomoci vysvětlit, čím je lidské prosociální chování, zahrnující vzájemnou spolupráci a nezištnou pomoc druhým, podmíněno. Evoluční psychologové předpokládají, že lidská sociální struktura, v níž hrají významnou roli příbuzenské vazby a reciprocita, ovlivnila naše sklony k prosocialitě. Dosavadní srovnávací studie ukazují, že sklony podporovat prosociální chování, stejně jako trestat antisociální chování jsou obecně silnější ve větších, komplexnějších a bohatších společnostech. Je tedy zřejmé, že psychologické mechanismy, které podmiňují náš zájem o blaho druhých, jsou ovlivněny jak genetickými, tak i kulturními faktory.

Tým amerických a britských antropologů zkoumal, jak spolu tyto faktory interagují v procesu ontogeneze prosociálního chování. Za tímto účelem testoval 314 dětí ve věku od tří do čtrnácti let a 120 dospělých ze šesti lidských společností: pralesních lovců a sběračů, pygmejů Aka ze střední Afriky, pastevců Himba z pouště Namib, pralesních zemědělců Shuar (Jivaro) z Ekvádoru, lovců a sběračů Martu z pouští západní Austrálie, rybářů z ostrova Yasawa (součásti souostroví Fidži) a Američanů z Los Angeles. Předmětem zkoumání bylo, jak se věk a kultura odrážejí v reakcích dětí na příležitost podarovat spoluhráče pamlskem v rámci jednoduché hry o dvou verzích. V první verzi má hráč příležitost darovat spoluhráči pamlsek, aniž by tím o něj přišel. V druhé verzi dostává dva pamlsky, načež se rozhoduje, jestli si ponechat oba pro sebe, nebo se rozdělit se spoluhráčem, usazeným naproti němu. V první verzi hry tedy hráče laskavost nic nestojí, zatímco ve druhé prokazuje laskavost na vlastní úkor.

Nebývale rozsáhlá studie přinesla několik pozoruhodných zjištění. Nejmladší děti jsou nápadně nesobecké a ochotně se dělí se svými spoluhráči, v pozdějším věku však ochota dělit se klesá u dětí ve všech společnostech. S nástupem mladšího školního věku (okolo sedmi let) dochází ke kulturně specifickému posunu v prosociálním chování. V tomto věku začínají děti dosahovat ve hře podobných skóre jako dospělí v dané společnosti. Jinými slovy, stávají se senzitivní vůči kulturně specifickým sociálním normám. U amerických dětí dochází k výraznému nárůstu prosociálních sklonů krátce po nástupu školního věku. U dětí pygmejů Aka je tento nárůst pozvolnější a dochází k němu o několik let později. Naproti tomu děti rybářů z ostrova Yasawa se během dospívání stávají ještě sobečtějšími. Podle očekávání jsou kulturní rozdíly v prosociálním chování výraznější u takových typů chování, které jsou pro poskytovatele nákladné. V první verzi hry, kdy se podarování spoluhráče nepojí s žádnými náklady, vykazují děti s věkem narůstající sklony k prosocialitě.

Výsledky nové studie jsou v souladu s dříve publikovanými studiemi, které testovaly děti z USA a Švýcarska, pokud jde o nárůst rovnostářských sklonů u dětí v mladším školním věku. Testování dětí z rozmanitých lidských společností však ukazuje, jak ošidné může být usuzovat na univerzální aspekty lidského vývoje a lidské psychiky z chování jedinců, kteří žijí v bohatých průmyslových společnostech. (Proc. Natl. Acad. Sci. USA 110, 14586–14591, 2013)