Hledání autora
Pravost slavných literárních a historických děl je zpochybňována už od antiky. Více než 2300 let se lidé snaží odhalovat skutečné autory. Zpočátku byly důvody pragmatické, neboť knihovny nezřídka získávaly slavná díla s podvrženým autorstvím. Jméno méně známého autora bylo často přepsáno jménem proslulejšího kolegy. Doložen je případ, kdy knihovna koupila Demosthenův spis zcela shodný se spisem Anaximena, který již vlastnila [3].
Úplně prvním systematickým případem zkoumání autorství je studie Aristotela, která rozlišuje práce napsané Homérem od prací, jež byly za Homérovy jen vydávány. Tehdy se uplatňoval ideologický a tematický přístup. Zkoumalo se, jestli je dílo v souladu s myšlenkami a názory autora, zda dodržuje jeho styl a týká se témat, o kterých autor běžně píše. Aristoteles ve své Poetice oddělil skvělou Iliadu a Odysseu od méně zdařilých děl o trójských válkách.
Další vlna zájmu o určování autorství se vzedmula na konci 17. století. Nevěnovala pozornost jen známým historickým dílům, ale i místním dokumentům. Např. v Anglii působila do r. 1694 církevní a státní cenzura, která zachytávala protivládní, proticírkevní a pornografická díla. Po uvolnění cenzury se rozmohlo publikování pod pseudonymem. Nejčastěji v té době zjišťovala autorství inkvizice u kacířských děl. Od ideologického zkoumání se ale ustoupilo a nahradil ho přístup dokumentární a faktografický. Zjišťovalo se, zda autor mohl mít znalosti obsažené v dokumentu a zda se vyznění dokumentu shodovalo s autorovým přesvědčením.
Velký zlom nastal během zkoumání Bible v průběhu 18. a 19. století. Jazykovědci se snažili Bibli rozdělit na části psané stejným autorem a těmto částem přiřadit autorství. Faktografické metody začali nahrazovat stylometrií autora; vycházeli pouze z toho, jakým stylem je text napsán. V českých zemích se Bibli věnoval už r. 1778 Josef Dobrovský. Ve své analýze (Fragmentum Pragense Evangelii S. Marci vulgo autographi) označil pražský fragment evangelia, považovaný za původní rukopis Marka Evangelisty, za volný přepis.