Tygr v ohrožení

Tygr (Panthera tigris) patří k nejkrásnějším savcům. O kočkách (čel. Felidae), a zejména pak o velkých kočkách (Pantherinae) se uvádí, že to jsou zvířata elegantní, krásná a inteligentní. Nejen kvůli tomu, ale také pro jejich jedinečnou funkci v ekosystému, kde jako vrcholoví predátoři stojí na špici potravní pyramidy, je povinností civilizovaného světa uchovat je budoucím generacím.

Situace přežívajících populací různých poddruhů tygra bohužel není nijak růžová. Na počátku nového tisíciletí se výrazně zmenšuje areál jejich výskytu i početní stav. V poslední monografii o savcích světa, v dílu věnovaném šelmám (Wilson & Mittermeier 2009), se uvádí, že se území obývané tygrem za poslední desetiletí zmenšilo o 41 % a celosvětová populace tygra se odhaduje na 3402–5140 dospělých jedinců žijících v přírodě. Podle současných zpráv početní stavy tygrů dále klesají a obrazně lze konstatovat, že se tygr ocitá ve vzduchoprázdnu. Přitom r. 1900 žilo podle seriózních odhadů ještě 100 000 jedinců. Za sto let poklesla početnost celosvětové populace o víc než 95 %. Tygr je člověkem ohrožován v mnoha směrech. Nejvýznamnější je pytláctví a úbytek biotopů.

Na mnoha místech, kde tygr dosud žije, je přísně chráněn a za jeho usmrcení jsou vysoké pokuty. Bohužel pytláci za nelegálně uloveného tygra dostanou na černém trhu 50 000 USD (Vesmír 86, 571, 2007/9). Moc ohledů na mizející druh proto neberou. O ulovené tygry se zajímají hlavně Číňané; jednak kvůli kůži, jednak pro vnitřní části těla, jako jsou tygří kosti, které podle tradiční čínské medicíny mají léčivé účinky. Ty sice nikdy nebyly potvrzeny, přesto tomu lidé pořád věří. V Číně je prodej takových částí v obchodech a lékárnách zakázán, ale černý obchod bují ve velké míře, protože ho státní orgány nejsou schopny kontrolovat, natož vymýtit. Výsledkem je, že v Indii jsou některé rezervace pro tygra bez tygra.

Dalším limitujícím faktorem pro tygry je úbytek životního prostoru vinou rozpínavosti člověka. Z vlastních zkušeností mohu říci, že tygr ussurijský (Panthera tigris altaica) je v Rusku velmi přísně chráněn a je považován za národní bohatství. Na druhé straně se ve východosibiřské tajze masově kácejí stromy, čímž se tomuto největšímu poddruhu tygra zmenšuje přirozený biotop. Tamní potravní základna navíc nutí tygry obývat obrovská teritoria, aby se uživili. Podobně je na tom i tygr indický (Panthera tigris tigris), který je v současnosti relativně nejpočetnější, ale jeho stavy se také rychle zmenšují. Podle sčítání z roku 2007 žilo tehdy na území Indie asi 1410 jedinců (Wilson & Mittermeier 2009). V druhém nejlidnatějším státě světa je velkým problémem expanze obyvatel, kteří se s volně žijícími tygry nutně dostávají do konfliktu.

Podle informací z Indie tygři ročně zabijí 60–100 lidí, ale většinou se útoky připisují vyrušeným samicím s mláďaty. Pokud člověk překročí útěkovou vzdálenost a tygřice chránící mláďata nemá šanci uprchnout, zaútočí. Nejde o lidožroutství čili zabití člověka jako zdroje potravy, ale o instinktivní projev s cílem zachránit mláďata před nebezpečím. Tygr se ovšem výjimečně může stát lidožroutem v pravém smyslu slova. Velmi podrobně o této problematice psal ve své monografii „Velké kočky a gepardi“ vynikající znalec těchto šelem, bohužel předčasně zesnulý Vratislav Mazák, autor popisu poddruhu tygr indočínský (Panthera tigris corbetti). V kapitole s výstižným názvem Ve stínu lidožrouta se můžeme dočíst, že jde o zvířata většinou zraněná ostny dikobraza nebo poraněná člověkem či stará a již neschopná lovit volně žijící zvěř. Dnes už jsou takové případy výjimečné. Tygr má z člověka přirozený respekt a zdaleka se mu vyhne.

Názory některých laiků, že stávající populace tygra by se mohly podporovat vypouštěním zvířat odchovaných v zajetí do volné přírody, se jeví jako irelevantní. Tygr odchovaný v zajetí, který se od rodičů nenaučí lovit, je zcela neschopný ve volné přírodě přežít. V přirozených podmínkách tygřice vychovává mláďata až tři roky, protože naučit tygře lovit je činnost opravdu velmi náročná a zodpovědná. Tuto výchovu nelze v zajetí nahradit. Pokud bylo tygří mládě odkojeno umělou výživou z láhve a zvyklo si na člověka, chová se po vypuštění do přírody nepřirozeně a navíc nebezpečně pro člověka i domácí zvířata. Nemá z lidí přirozený respekt a velmi pravděpodobně začne lovit v blízkosti lidských sídel domácí zvířata, která jsou pro inteligentní šelmu snadněji ulovitelná než přirozená kořist. Tím se dostane do konfliktu s člověkem a nejspíš jej potká smrt v podobě kulky. Pokud by tygr tento „souboj“ vyhrál, velmi snadno by poznal, že člověk je ještě snadnější kořist než velká domácí zvířata, a stane se z něj lidožrout. Ochrana (nejen tygra) není snadnou záležitostí, která by se dala vyřešit vypouštěním uměle odchovaných jedinců do přírody.

Pokud se situace nezmění, musíme se o osud této šelmy obávat. Sice v zajetí máme dost tygrů chovaných v zoologických zahradách, ale z mnoha důvodů – vědeckých, estetických, etických a dalších – je povinností člověka zachovat tygra tam, kde má přirozený domov. Vždyť úcta ke všemu živému je měřítkem lidství.

Článek věnuji památce našich dvou vynikajících znalců (nejen) této šelmy, RNDr. Vratislavu Mazákovi, CSc., a prof. RNDr. Zdeňku Veselovskému, DrSc. Také je mou povinností poděkovat prof. RNDr. Jiřímu Gaislerovi, DrSc., za připomínky a pomoc s úpravou článku. Velký dík patří i mé přítelkyni Alžbětě za pomoc a pochopení při mé práci.