Astronomové lidstva

První seminář egyptologie na půdě Filosofické fakulty byl založen v roce 1925, česká egyptologie od té doby nabízí početnou přehlídku slavných jmen a objevů. V jaké fázi jste vstoupil do oboru vy?

Vidíte, za chvíli budu slavit v Egyptě své čtvrtstoletí. Má historie s egyptologií na Karlově univerzitě začíná roku 1988 – obor neotevírali, takže jsem začal s dvouoborovým studiem pravěké archeologie a historie. Ještě jsem na univerzitě zažil spoustu slavných jmen, lidí, co dnes bohužel již nejsou. Ale o rok později egyptologii vypsali, mně se povedlo přestoupit, vzdal jsem se historie a pravěkou archeologii si nechal. V roce 1991, ve třetím ročníku, jsem dostal poprvé nabídku účastnit se expedice v Abusíru, což byla, je a ještě dlouhá léta bude naše vlajková loď. Tématem mé doktorské práce byla keramika z Raneferefova komplexu. Tehdy ještě magisterské a doktorské práce byly opravdu práce, ne výcucy na padesát stránek. To byly moje začátky. Ostatně moji magisterskou práci vedl vedle profesora Vernera i profesor Neustupný, letošní laureát ceny Neuron za celoživotní dílo, významný český archeolog světového významu.

Ocitl jste se tedy uprostřed skvělých osobností, pracoval jste léta s Miroslavem Vernerem – a také jste byl u objevu největších perel. Když Český egyptologický ústav slavil v roce 2008 padesátiny, právě komplex panovníka Raneferefa váš kolega Ladislav Bareš označil za největší objev českých egyptologů.

Byl to nepochybně náš největší objev, ale je datován už do osmdesátých let, já jsem tam přijel v době, kdy výzkum již skončil, zpracovávaly se jednotlivé skupiny materiálů, jeden z nich byl korpus keramiky. Archeologický výzkum této oblasti jsem tedy už nezažil, dostal jsem jen nález ke zpracování a publikaci.

Předčil jej od té doby nějaký další objev?

To asi ne, i když významných světových je hodně. V Abusíru totiž kam kopnete, tam učiníte významný nález. Je to proto, že Abusír je obrovská koncese, jedna z největších, kterou zahraniční instituce vůbec mají, protože tu pracuje vůbec největší česká vědecká expedice v zahraničí a také proto, že se toto pohřebiště nacházelo poblíž hlavního města egyptské říše třetího tisíciletí a významné historické osobnosti té doby tu využily každý metr. Jsou tu památky nashromážděné za tisíc let.

Jakým objevům posledních let vy nicméně přiřazujete největší cenu – myslím nevyčíslitelnou?

To jste řekla správně, ty památky jsou totiž svým způsobem bezcenné, a to říkám s rozmyslem, protože většině se nedá přidělit žádná peněžní hodnota, což je pro naši civilizaci orientovanou na peníze a inovace naprosto neuchopitelné. Jejich hodnota je nevyčíslitelná, neopakovatelná a nenahraditelná. Ale konkrétně – v posledních třech letech se povedlo objevit hrobku jakéhosi ministra zdravotnictví, vrchního lékaře Dolního a Horního Egypta Šepseskafancha. Tento objev byl britským serverem heritagedaily.com vyhodnocen jako šestý z deseti nejvýznamnějších archeologických objevů roku 2013. Žádné PR tam nehrálo roli, to vás ujišťuji. Mimořádně cenný je objev komplexu kněze Neferínpua, protože jsme jej našli nevykradený, včetně pohřební komory. To neříkám, že bychom si hráli na Indiana Jonese, ale že se nám tím naskytla jedinečná možnost pozorovat svět těch lidí, jako by odešli včera. A do třetice – komplex královské dcery Šeretnebtej, kde jsme shodou okolností objevili dva světově unikátní soubory soch. Po stránce uměleckohistorické je pro nás vyhodnocují dvě největší světové odbornice na sochy tohoto období z Německa, a to s takovým nadšením, že jim stačí de facto úhrada nákladů.