Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Vostok II

 |  9. 10. 2014
 |  Vesmír 93, 584, 2014/10

Představte si vodní těleso s teplotou okolo tří stupňů pod bodem mrazu, jež zůstává v tekutém stavu jen působením geotermálního tepla z podloží a enormního tlaku, který na něj vyvíjí téměř čtyři kilometry nadložního ledovce. Kvůli stejnému tlaku je extrémně přesyceno kyslíkem a dusíkem, které ve formě bublin dodává již zmíněná masa nadložního ledu, a to až na padesátinásobnou míru v porovnání s běžnými povrchovými vodami. V tak vysokých koncentracích kyslík rozhodně není „elixírem života“, jak se nám obvykle snaží namluvit reklamy na nejrůznější doplňky stravy, ale spíše velmi agresivní substancí, která se v buňkách přeměňuje na peroxid vodíku a toxické radikály, jež mj. intenzivně narušují strukturu nukleových kyselin, bílkovin a tuků – základních stavebních kamenů buněk.

Pokud se vám takové prostředí zdá příliš fádní, stačí se poohlédnout o kousek dál. Jen musíte dávat pozor, abyste se doslova neuvařili. Některé oblasti dna jsou totiž s největší pravděpodobností geotermálně značně aktivní a zahřívají vodu na nebezpečně vysoké teploty. Netřeba dodávat, že toto prostředí je absolutně temné, protože nadložním ledovcem nepronikne ani foton světla. Na první pohled by nás to mohlo mrzet, protože voda je zde zřejmě naprosto průzračná. To je však pouze znakem dalšího extrémního faktoru prostředí – velmi malé koncentrace iontů, organického materiálu a dalších živin ve většině jeho objemu. Zkrátka, podobné prostředí by spíše pasovalo do hard sci-fi románu odehrávajícího se na cizí planetě než na naši „pohostinnou“ Zemi. Přesto se zde nachází. Jde dost možná o nejextrémnější pozemské prostředí vůbec, které je alespoň teoreticky schopné hostit život. Jde o jezero Vostok, nacházející se ve střední Antarktidě.

Nyní vidíte 7 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie

O autorovi

Jan Toman

Mgr. Jan Toman, Ph.D., (*1988) vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde působí na katedře filosofie a dějin přírodních věd. Zaměřuje se především na makroevoluční jevy, ale svými zájmy se dotýká i řady hraničních oborů včetně astrobiologie. Ve všech oborech svého zájmu se věnuje také popularizaci, je členem redakční rady Vesmíru.
Toman Jan

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.