Aktuální číslo:

2019/11

Téma měsíce:

Ceny Neuron

Vostok II

 |  9. 10. 2014
 |  Vesmír 93, 584, 2014/10

Představte si vodní těleso s teplotou okolo tří stupňů pod bodem mrazu, jež zůstává v tekutém stavu jen působením geotermálního tepla z podloží a enormního tlaku, který na něj vyvíjí téměř čtyři kilometry nadložního ledovce. Kvůli stejnému tlaku je extrémně přesyceno kyslíkem a dusíkem, které ve formě bublin dodává již zmíněná masa nadložního ledu, a to až na padesátinásobnou míru v porovnání s běžnými povrchovými vodami. V tak vysokých koncentracích kyslík rozhodně není „elixírem života“, jak se nám obvykle snaží namluvit reklamy na nejrůznější doplňky stravy, ale spíše velmi agresivní substancí, která se v buňkách přeměňuje na peroxid vodíku a toxické radikály, jež mj. intenzivně narušují strukturu nukleových kyselin, bílkovin a tuků – základních stavebních kamenů buněk.

Pokud se vám takové prostředí zdá příliš fádní, stačí se poohlédnout o kousek dál. Jen musíte dávat pozor, abyste se doslova neuvařili. Některé oblasti dna jsou totiž s největší pravděpodobností geotermálně značně aktivní a zahřívají vodu na nebezpečně vysoké teploty. Netřeba dodávat, že toto prostředí je absolutně temné, protože nadložním ledovcem nepronikne ani foton světla. Na první pohled by nás to mohlo mrzet, protože voda je zde zřejmě naprosto průzračná. To je však pouze znakem dalšího extrémního faktoru prostředí – velmi malé koncentrace iontů, organického materiálu a dalších živin ve většině jeho objemu. Zkrátka, podobné prostředí by spíše pasovalo do hard sci-fi románu odehrávajícího se na cizí planetě než na naši „pohostinnou“ Zemi. Přesto se zde nachází. Jde dost možná o nejextrémnější pozemské prostředí vůbec, které je alespoň teoreticky schopné hostit život. Jde o jezero Vostok, nacházející se ve střední Antarktidě.

Nyní vidíte 7 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie

O autorovi

Jan Toman

Mgr. Jan Toman (*1988) je doktorandským studentem teoretické a evoluční biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zaměřuje se především na makroevoluční jevy, ale svými zájmy se dotýká i řady hraničních oborů včetně astrobiologie. Ve všech oborech svého zájmu se věnuje také popularizaci.
Toman Jan

Doporučujeme

Sekvenační data pomáhají odhalit globální rozšíření hub

Sekvenační data pomáhají odhalit globální rozšíření hub

Petr Baldrian  |  14. 11. 2019
Pokud vezmeme v úvahu, kolik dat získaných sekvenačními metodami (tzv. high-throughput-sequencing) je v současné době k dispozici, je možné se...
Probouzení nesmrtelnosti

Probouzení nesmrtelnosti

Marek Janáč  |  11. 11. 2019
Nesmrtelnost – věčná touha a hybatelka dějin života na planetě Zemi. V biologickém slova smyslu žene k plození potomstva, ve smyslu duchovním k...
Zabití ekonomikou

Zabití ekonomikou

Lucie Kalousová  |  11. 11. 2019
„Silná ekonomika vám může zlomit srdce,“ napsal v roce 2007 americký ekonom Christopher Ruhm. [1] Narážel tím na dobře zdokumentovaný paradox...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné