Aktuální číslo:

2026/11

Téma měsíce:

Černá a bílá

Obálka čísla

Vostok II

 |  9. 10. 2014
 |  Vesmír 93, 584, 2014/10

Představte si vodní těleso s teplotou okolo tří stupňů pod bodem mrazu, jež zůstává v tekutém stavu jen působením geotermálního tepla z podloží a enormního tlaku, který na něj vyvíjí téměř čtyři kilometry nadložního ledovce. Kvůli stejnému tlaku je extrémně přesyceno kyslíkem a dusíkem, které ve formě bublin dodává již zmíněná masa nadložního ledu, a to až na padesátinásobnou míru v porovnání s běžnými povrchovými vodami. V tak vysokých koncentracích kyslík rozhodně není „elixírem života“, jak se nám obvykle snaží namluvit reklamy na nejrůznější doplňky stravy, ale spíše velmi agresivní substancí, která se v buňkách přeměňuje na peroxid vodíku a toxické radikály, jež mj. intenzivně narušují strukturu nukleových kyselin, bílkovin a tuků – základních stavebních kamenů buněk.

Pokud se vám takové prostředí zdá příliš fádní, stačí se poohlédnout o kousek dál. Jen musíte dávat pozor, abyste se doslova neuvařili. Některé oblasti dna jsou totiž s největší pravděpodobností geotermálně značně aktivní a zahřívají vodu na nebezpečně vysoké teploty. Netřeba dodávat, že toto prostředí je absolutně temné, protože nadložním ledovcem nepronikne ani foton světla. Na první pohled by nás to mohlo mrzet, protože voda je zde zřejmě naprosto průzračná. To je však pouze znakem dalšího extrémního faktoru prostředí – velmi malé koncentrace iontů, organického materiálu a dalších živin ve většině jeho objemu. Zkrátka, podobné prostředí by spíše pasovalo do hard sci-fi románu odehrávajícího se na cizí planetě než na naši „pohostinnou“ Zemi. Přesto se zde nachází. Jde dost možná o nejextrémnější pozemské prostředí vůbec, které je alespoň teoreticky schopné hostit život. Jde o jezero Vostok, nacházející se ve střední Antarktidě.

Nyní vidíte 7 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném →
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie

O autorovi

Jan Toman

Mgr. Jan Toman, Ph.D., (*1988) vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde působí na katedře filosofie a dějin přírodních věd. Zaměřuje se především na makroevoluční jevy, ale svými zájmy se dotýká i řady hraničních oborů včetně astrobiologie. Ve všech oborech svého zájmu se věnuje také popularizaci. Je členem redakční rady Vesmíru.
Toman Jan

Doporučujeme

Konec světa při setkání s černou dírou

Konec světa při setkání s černou dírou uzamčeno

Ondřej Zelenka  |  22. 11. 2026
Černé díry jsou v populární literatuře vnímány jako ničitelé světů, kteří nakonec nelítostně „špagetifikují“ a pohltí vše. Odpovídá ale tento...
Ne každá bílá je bílá

Ne každá bílá je bílá uzamčeno

Představme si dva povrchy. Mezi 400 a 700 nanometry odrážejí světlo téměř identicky. Pro lidského pozorovatele jsou proto nerozlišitelné: oba...
Jak mozek reguluje růst nádorů

Jak mozek reguluje růst nádorů uzamčeno

Mozek je nejvyšším řídicím centrem lidského těla. Zpracovává smyslové vjemy, vznikají v něm emoce, myšlení, řídí náš pohyb, ale také funkci...