Úbytek mořského planktonu

Mořský zooplankton představuje důležitý článek potravního řetězce v oceánech. Obecně platí, že zvýšení teploty mořské vody může způsobit zvýšení biodiverzity planktonu za současného snížení velikosti jednotlivých planktonů. Vezmeme-li v úvahu, že menší planktonní korýši mají vyšší obrat biomasy, klesá účinnost biologické pumpy, tj. vertikálního přenosu uhlíku z atmosféry do hlubin oceánů (viz Vesmír 90, 131, 2011/3). Za posledních 40 let vzrostla teplota světového oceánu o 0,1 °C. Zvyšující se teplota oceánu primárně způsobuje silnější stratifikaci, a tudíž „odříznutí“ horní produkční vrstvy od zbytku vodního sloupce. Vědci se nyní pokusili vytvořit globální model popisující odpověď potravního řetězce na oteplování oceánů s výhledem na další desítky let dopředu. Nižší primární produkci očekávají vědci na atlantickém pobřeží Evropy a v severní Evropě, zatímco například v Barentsově, Baltském nebo Černém moři biomasa fytoplanktonu i zooplanktonu pravděpodobně vzroste. Obecně výsledky ukazují na celkové snížení průměrné biomasy primárních producentů ve světovém oceánu. Nižší biomasa planktonu se projeví zhruba v polovině celkové plochy oceánů planety. Můžeme tedy předpokládat další snížení efektivity biologické pumpy. Otázkou tedy zůstává, kdo za nás bude odstraňovat oxid uhličitý z atmosféry. (Global Change Biology 20, 2124–2139, 2014)