Historie geomagnetických pozorování
Jako reakce na silné magnetické bouře z přelomu října a listopadu 2003, které způsobily problémy v energetice i např. v železniční signalizaci, stoupl zájem o využití starých záznamů ke studiu geomagnetické aktivity.
Kompas určuje směr
Podle čínských kronik byl kompas znám již ve 4. století př. n. l. Současné studie naznačují, že byl kromě jiného využíván i k orientaci pyramidálních hrobek. Ty se totiž odchylují od severojižního směru a tato odchylka se dobře shoduje se změnou magnetické deklinace získané z paleomagnetických studií. Podobná závislost orientace staveb na směru magnetického pole byla pozorována i u pyramid Olméků a Mayů v Mexiku.1)
Zajímavý záznam o využití kompasu při navigaci pochází z roku 1088 od Shen Kua. Ten píše: Mágové třou špičku jehly o magnetit a ta nabude schopnost ukazovat k jihu. Ale vždy se odklání trochu na východ a nemíří přesně na jih. Jehla může plavat na kousku dřeva na vodě, to ale není moc stabilní. Může balancovat na nehtu nebo okraji hrnku, kde se může volně otáčet, tyto podpěry jsou ale tvrdé a hladké, takže obvykle brzy spadne. Nejlepší je zavěsit ji uprostřed na nové hedvábné vlákno.
Pozoruhodné na této zprávě není ani tak to, že vlastnost jehly ukazovat k jihu byla připisována schopnosti mágů, jako postřeh autora, že jehla nemíří přímo k jihu, ale odchyluje se mírně na východ. Na to, že se magnetický pól neshoduje se zeměpisným, přišli Evropané až v 15. století.