BIOLOGIE • Stanislav Mihulka

BUNĚČNÁ BIOLOGIE

Pitva evoluce ribozomu

Jak asi vznikly struktury nejstarších buněk? Stalo se to před miliardami let, ale evoluce ribozomů se naštěstí vtiskla do současných organismů. Důvtipně toho využila Loren Williamsová z georgijské techniky, která s kolegy pečlivě digitálně rozpitvala ribozomy kvasinek, bakterií, archaeí a samozřejmě také naše, lidské. Nakonec se jim povedlo ořezat novější vrstvy struktury ribozomů a namodelovali původní dávné ribozomy, které využívaly nejstarší pozemské organismy. Translace už tehdy musela být neobyčejně vzrušující záležitostí.

PNAS 111, 10251–10256, 2014.

PALEONTOLOGIE

Geny denisovanů objeveny v Tibetu

Pochopitelně se tam neválejí na ulici, ale jsou usazeny v genomu obyvatel Tibetu. Ti dovedou žít ve velkých nadmořských výškách, kde už je o poznání řidší vzduch. Rasmus Nielsen z Kalifornské univerzity v Berkeley a jeho tým porovnali genomy současných obyvatel Tibetu s jinými lidskými genomy. Ukázalo se, že Tibeťané mají alelu genu EPAS1, významný prvek fyziologie dýchání v extrémním prostředí Tibetu, společnou pouze a výhradně se záhadnými a stále zajímavějšími denisovany. Čeho se od nich ještě nadějeme?

Nature 512, 194–197, 2014.

BIOCHEMIE

V čem spočívá tajemství superlepidla svijonožců?

Už od Charlese Darwina víme, že svijonožci disponují ultimátním lepidlem. Lepším, než jsme zatím kdy vymysleli my. Až dosud ale bylo záhadou, jak vlastně funguje. Tajemství nakonec prolomili Nick Aldred z univerzity v Newcastlu a jeho spolupracovníci, s nemalou pomocí koherentní anti-Stokes Ramanovy mikroskopie. Zjistili, že se larvy svijonožců lepí k podkladu bifázickou směsí obsahující lipidy a fosfoproteiny. Jinak řečeno, nejprve kapkami oleje odpudí vodu z podkladu a pak se pevně přilepí fosfoproteiny. Objev se zájmem sleduje lodní průmysl a jistě také výrobci extrémně účinných lepidel.

Nature Communications 5, 4414, 2014. 

Parazitické rostliny si s hostiteli vyměňují záplavu mRNA

Rostlinní parazité se obvykle přisají na nešťastného hostitele a více či méně ho vysávají. A také si s hostiteli vyměňují spoustu mRNA. Tvrdí to Jim Westwood z virginské polytechniky, který s kolegy přečetl transkriptom, tedy veškerou mRNA kokotice (Cuscuta pentagona), rostoucí v experimentu na huseníčku a také na rajčeti, jakož i transkriptom zmíněných hostitelů. Podle Westwooda a spol. jde o mezidruhové přesuny transkriptů tisícovek různých genů. V kokotici vysávající huseníček vystopovali téměř polovinu transkriptomu hostitele. Tak ohromující výměna informací může mít zajímavé důsledky.

Science 2014, 345: 808-811.

ANTROPOLOGIE

Kosti odhalují život krále Richarda III .

Nedávný objev ostatků Richarda III., vládnoucího Anglii v letech 1483 až 1485, pod jedním z parkovišť v Leicesteru přinesl pozoruhodné detaily z jeho života. Podle multiizotopové analýzy Angely Lamb z British Geological Survey a jejích kolegů se v sedmi letech doopravdy odstěhoval z hradu Fotheringay ve východní Anglii a pak se na východ Anglie vrátil jako zralý teenager. To říkají jeho zuby a stehenní kost. Izotopy v žebru zase potvrzují luxusní stravování Richarda III. v době vlády, až do prý hrdinské smrti v bitvě u Bosworthu. Podle všeho jedl mnohem víc ryb a ptáků než předtím a také popíjel více vína. Být králem bylo skvělé i na konci války růží.

Journal of Archaeological Science online 16. 8. 2014.

PALEONTOLOGIE

Nalezla podivuhodná Hallucigenia místo v historii života?

Kdo by neobdivoval halucigenii z burgesských břidlic (Vesmír 88, 624, 2009/10), pitoreskní kambrijské stvoření s dojemným osudem? Původně byla považována za něco jako příbuznou pohádkové devítihlavé saně, pak jsme si ji otočili vzhůru nohama a prohlásili za cosi ve stylu drápkovce. Anebo snad jde o kousek velkého tvora, jako v případě slavného anomalocarise?

Martin Smith a Javier Ortega-Hernández z univerzity v Cambridgi detailně prozkoumali strukturu drápků na končetinách halucigenie a dospěli k názoru, že jsou skoro úplně jako drápky… drápkovců. A že halucigenie jsou tudíž starobylými drápkovci. Pokud se nepletou, jsme blíž porozumění úžasné kambrijské fauně.

Nature online 17. 8. 2014.

ORNITOLOGIE

Nový rekordman v rozpětí křídel mezi ptáky

Nebohý dravec Argentavis magnificens musel zamáčknout slzu po sesazení z trůnu krále rozpětí křídel. Naštěstí pro něj vyhynul už před 6 miliony let. Majitelem populárního titulu se teď stal pelagornitid Pelagornis sandersi, který před 25 miliony let plachtil nad oceánem v místech dnešní Jižní Karolíny. Pelagornise vykopali už v roce 1983 při stavbě mezinárodního letiště v Charlestonu, ale jako nový druh ho až teď popsal Dan Ksepka z Národního centra evoluční syntézy v severokarolinském Durhamu. Rozpětí křídel pelagornise činilo kolem 6,4 metru, čímž fosilní letec zlomyslně překračuje dosavadní teoretické limity, vypočítané podle dnešních ptáků.

PNAS 111, 10624–10629, 2014