Už vím, co činí člověka šťastným

Kdy jste si uvědomil, že máte pro matematiku zvláštní vlohy a že ji chcete studovat?

Už v pěti letech jsem miloval logické hrátky, bavilo mne přemýšlení o číslech. To, že mám talent, bylo jasné hned na základní škole a já také od první třídy doma hlásal, že chci na matematickou školu. Rodiče mě však dali nejdřív na jazykovku, až na gymnáziu jsem se ocitl v matematické třídě. Matfyz byla pak jasná volba.

Proč ne třeba ČVUT?

Mne bavily teoretické úlohy, pravděpodobnosti, tedy čistá teorie. I když mě aplikace tehdy vůbec nelákaly, nakonec dopadlo všechno jinak – za své úspěchy vděčím právě aplikované matematice a dnes mě baví velice.

Kdy jste z jistil, že vás nepřitahuje jen věda, ale že se dá matematikou také dobře vydělat?

Postupně. V devadesátých letech přišla privatizace, mě začaly zajímat akcie, což souviselo s matematikou jen nepřímo. Pak jsem napsal software pro hru blackjack – a tehdy jsem využil matematiku k prvním výdělkům. V roce 1999, po ukončení studia Matfyzu jsem začal pracovat v jednom hedgeovém fondu, tam už jsem svůj obor naplno aplikoval v praxi.

O vás se ale říká, že první peníze jste vydělal v kasinu, nikoli za software.

Chtěl jsem si ověřit, že knihy o blackjacku mluví pravdu, a napsal jsem program pro blackjack, který dělá Monte Carlo simulace. Po ověření jsem začal hrát, zpočátku jen o malé částky. Zároveň jsem přes internetové diskuse zjistil, že můj software byl opravdu povedený. Byl nejrychlejší na světě, téměř desetkrát rychlejší než druhý nejlepší program konkurence. A rychlost byla v tehdejší době, tedy v roce 1995, kritická. Začal jsem jej prodávat, a tím si vydělal trochu víc peněz, asi pět tisíc dolarů. S nimi jsem šel znovu hrát, ale měl jsem smůlu. Moje první zkušenost s většími penězi byla tedy totální prohra.